1 C 164/2023-29 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částek 73 241,28 Kč s příslušenstvím a 82 856,53 Kč s příslušenstvím představujících nevypořádané nároky ze dvou smluv o úvěru uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným ve dnech 31. 10. 2019 a 17. 2. 2020. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a na jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 5. Dne 31. 10. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 51 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 24 měsíčních splátkách po 4 331 Kč (poslední splátka měla činit 4 308 Kč). Celkem se tedy žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit částku 103 921 Kč. Úrok za dobu trvání smlouvy byl sjednán v celkové výši 29 965 Kč, částka za zpracování úvěru činila 19 860 Kč, a dále bylo sjednáno pojištění ve výši 3 096 Kč. Úrok za dobu trvání smlouvy byl sjednán ve výši 49 % ročně. 6. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 29 131,72 Kč (viz tabulka umoření na č. l. 12 spisu). Od 14. 12. 2022 neuhradil žalovaný ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 7. Dne 17. 2. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 24 měsíčních splátkách po 4 068 Kč (poslední splátka měla činit 4 046 Kč). Celkem se tedy žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit částku 97 610 Kč. Úrok za dobu trvání smlouvy byl sjednán v celkové výši 44 930 Kč, částka za zpracování úvěru činila 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení činil 8 084 Kč a dále bylo sjednáno pojištění ve výši 3 096 Kč. Úrok za dobu trvání smlouvy byl sjednán ve výši 86 % ročně. 8. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 10 363,28 Kč (viz tabulka umoření na č. l. 13 spisu). Od 14. 12. 2022 neuhradil žalovaný ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 9. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně před uzavřením obou smluv řádně ověřena (zjištěno ze zákaznických karet obsahujících údaje o výši příjmů a výdajů žalovaného, formě bydlení, vyživovací povinnosti atd.). 10. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR činila v měsíci říjnu 2019 toliko 8,35 % a v únoru 2020 pak 8,05 %. 11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku). 13. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku). 16. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvách o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a obě smlouvy o úvěru jsou proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatné. Ujednání, aby žalobkyně úvěrující žalovaného částkou 51 000 Kč obdržela jen na úrocích za 24 měsíců částku 29 965 Kč (celkem pak částku 100 825 Kč bez pojištění), je zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Tím spíše to platí v případě úvěru ve výši 40 000 Kč měsíčně, u kterého měla žalobkyně obdržet jen na úrocích za 24 měsíců částku 44 930 Kč (celkem pak částku 94 514 Kč bez pojištění). Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit sjednání úroku v uvedené výši jako ještě odpovídající dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době poskytnutí úvěrů činila pouze 8,35 % respektive 8,05 %. 17. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dlužné jistiny úvěru spolu s částkami za zpracování úvěru, poplatky za komfortní a flexibilní splácení a pojištění v celkové výši 42 316,72 Kč a 44 824,28 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně mu úvěr poskytla a žalovaný jej ani přes výzvu řádně nesplatil. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný úvěr nezaplatil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. Současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit přiměřené úroky (obvyklé úroky požadované bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné částky úvěru, tak jak byl postupně umořován (viz tabulky umoření). 18. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. 19. Jelikož je neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři – ujednání o jednotlivých splátkách (viz odst. 21), znamená to, že nedošlo ke sjednání doby splatnosti úvěru, a žalovaný byl proto podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku poskytnuté peněžní prostředky povinen vrátit do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Za takovou žádost je v daném případě třeba považovat až výzvu, která byla žalovanému doručena dne 16. 1. 2023 (žalovaný zmařil její doručení). Žalovaný byl tedy povinen úvěr vrátit do 16. 2. 2023 a od 17. 2. 2023 je v prodlení. Pokud jde o dřívější výzvy k zaplacení, pak soudu nebylo nijak doloženo, že byly skutečně doručeny. 20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 56 % a neúspěch v rozsahu 44 %, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 12 % z celkových nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 244 Kč, z odměny zástupce za 5 úkonů právní služby po 7 380 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva, doplnění žaloby a účast na jednání) podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z 5 tzv. režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 8 064 Kč. Plná náhrada nákladů tak činí 52 708 Kč. Poměrná dvanáctiprocentní část pak činí 6 325 Kč. 21. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.