1 C 234/2023-59 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení níže specifikovaných nevypořádaných nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 19. 10. 2021, a to: 1) pohledávky ve výši 24 789 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 789 Kč od 23. 12. 2022 do zaplacení; 2) smluvní pokuty ve výši 5 854,02 Kč; 3) úroku ve výši 64,62 % ročně z částky 19 561,78 Kč od 23. 12. 2022 do 15. 1. 2023 kapitalizovaného ve výši 810,24 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 19 561,78 Kč od 16. 1. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 12. 2022 dosáhne částky 70 848 Kč. 2. Svůj celkový nárok žalobkyně odůvodnila a vyčíslila následovně: Nárok na zaplacení smluvních pokut vznikl podle bodu 6.1. smlouvy o úvěru v celkové výši 1 497 Kč před zesplatněním v důsledku prodlení žalovaného se zaplacením tří splátek (za každou z nich 499 Kč); v návaznosti na to žalobkyně nárokuje náhradu nákladů v souvislosti s prodlením za nezaplacené 3 splátky po 200 Kč podle bodu 6.2. smlouvy o úvěru v celkové výši 600 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 12 splatné 17. 10. 2022. K datu 21. 12. 2022 tak podle žalobkyně došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy o úvěru se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 22 692,75 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny až do úplného zaplacení. Povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou měla žalovanému vzniknout na základě budu 6.5. smlouvy o úvěru v důsledku nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru (tedy ode dne 23. 12. 2022 až do jejího úplného zaplacení). Žalobkyně tuto smluvní pokutu však požaduje pouze k datu vyhotovení žaloby (6. 9. 2023) v celkové výši 5 854,02 Kč. V bodě 2.2. smlouvy o úvěru pak bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původně nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a na jednání konané dne 12. 10. 2023 se bez omluvy nedostavil. 4. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 6. Dne 19. 10. 2021 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 48měsíčních splátkách po 1 230 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit částku 59 040 Kč. Úrok za dobu trvání smlouvy byl sjednán ve výši 64,62 % ročně. (Zjištěno z„ návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru“ [číslo]) 7. Částka 21 000 Kč byla na účet žalovaného poukázána dne 19. 10. 2021 (zjištěno potvrzení [právnická osoba], na č. l. 44). 8. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřena (zjištěno z hodnocení klienta ze dne 19. 10. 2021, oznámení o provedení příkazů k úhradě potvrzujících výši příjmu žalovaného od [právnická osoba] [anonymizováno], a.s., a výpisů záznamů z registrů [příjmení] a [anonymizováno]). 9. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 13 530 Kč (viz karta klienta na č. l. 30 spisu). Od 30. 6. 2022 neuhradil žalovaný ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 10. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v měsíci říjnu 2021 činila 7,45 %. 11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku). 13. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku). 16. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ujednání, aby žalobkyně úvěrující žalovaného částkou 21 000 Kč obdržela za 48 měsíců celkem částku 59 040 Kč, je zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit sjednání úroku v uvedené výši jako ještě odpovídající dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době poskytnutí úvěru činila pouze 7,45 %. 17. Pokud se jedná o právo žalobkyně na zaplacení smluvních pokut a související náhrady nákladů, pak žalobkyni toto právo nenáleží, jelikož výše jednotlivých dílčích splátek (za jejichž neuhrazení by měla žalobkyně na smluvní pokutu nárok) s ohledem na celkovou nepřiměřenou částku, která měla být z titulu předmětné smlouvy žalovaným žalobkyni splacena, byla také nepřiměřená, odporující dobrým mravům, a tedy neplatná. Žalobkyni tedy svědčí pouze právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o žalovaným uhrazené splátky a zaplacení přiměřených úroků, tedy obvyklých úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka, nikoliv nárok na smluvní pokutu v důsledku nedodržení splátek, jež byly zároveň splátkami nepřiměřeně vysokého úroku. Bylo-li neplatné ustanovení o výši úroků (byť oddělené od úvěrové smlouvy), musela být v takovém případě neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři a nemohlo dojít k porušení povinnosti žalovaného trestané smluvními pokutami nebo poplatky spojenými s výzvami k jednotlivým splátkám (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2021, č. j. 8 Co 440/2021-98). 18. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dlužnou jistinu úvěru ve výši 7 470 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně mu úvěr poskytla a žalovaný jej ani přes výzvu řádně nesplatil. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný úvěr nezaplatil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. Současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit přiměřené úroky (obvyklé úroky požadované bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné částky úvěru, tak jak byl postupně umořován (viz Karta klienta č. l. 30 spisu). 19. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. 20. Jelikož je neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři – ujednání o jednotlivých splátkách (viz odst. 21), znamená to, že nedošlo ke sjednání doby splatnosti úvěru, a žalovaný byl proto podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku poskytnuté peněžní prostředky povinen vrátit do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Za takovou žádost je v daném případě třeba považovat až předžalobní výzvu, která byla žalovanému doručena dne 9. 3. 2023 (žalovaný zmařil její doručení). Žalo