1 C 26/2022-167 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se na žalované a [jméno] [příjmení] (bratru žalované) domáhala zaplacení částky 52 425,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 52 425,25 Kč od 29. 10. 2020 do zaplacení. Jde o nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 7. 2014 uzavřené mezi žalobkyní a otcem žalovaných [jméno] [příjmení], zemřelým dne [datum] (dále jen„ zůstavitel“). 2. Pokud jde o nárok žalobkyně vůči žalovanému [jméno] [příjmení] na zaplacení částky 26 521,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 26 521,93 Kč od 29. 10. 2020 do zaplacení, soud řízení zastavil, protože žaloba byla vzata v této části zpět. 3. Následně soud schválil smír uzavřený mezi žalobkyní a žalovaným [jméno] [příjmení], kterým se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 903,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 903,32 Kč od 26. 10. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 19 010,40 Kč ve splátkách po 10 000 Kč. 4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 5. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalovaná (její zákonná zástupkyně) bez omluvy nedostavila. Ve věci proto bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozhodnuto bez její přítomnosti, přičemž soud vyšel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 6. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. 7. Dne 7. 7. 2014 uzavřela žalobkyně se zůstavitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl zůstaviteli poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč splatný do 20. 6. 2020. Zůstavitel se zavázal zaplatit úvěrovanou sumu spolu s úrokem z úvěru ve výši 19,60 % ročně v 71měsíčních splátkách po 1 793 Kč. 8. Dodatkem ze dne 25. 8. 2015 se strany smlouvy s ohledem na nepříznivou finanční situaci zůstavitele dohodly na odkladu splátek do 20. 9. 2015 s tím, že měsíční splátka měla nově činit 1 891 Kč. 9. Z interního účetního dokladu ze dne 7. 7. 2014 soud zjistil, že téhož dne byl zůstaviteli vyplacen úvěr ve výši 75 000 Kč. 10. Z usnesení Okresného súdu Michalovce ze dne 2. 10. 2020, č. j. 21D/501/2018-47, soud zjistil, že žalovaná nabyla z dědictví po zůstaviteli společně s [jméno] [příjmení] nemovitosti v hodnotě 9 943,28 EUR v podílu ½ v poměru k dědictví a samostatně nabyla nemovitosti v hodnotě 573,19 EUR. 11. Protože jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákona o spotřebitelském úvěru“), za jehož účinnosti byla smlouva uzavřena, musel se soud nejprve zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost zůstavitele. To platí tím spíše, že žalovanou v projednávané věci je nezletilá dcera zůstavitele. 12. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Žalobkyně sice k výzvě soudu obsáhle popsala svou metodiku posuzování úvěruschopnosti, avšak nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost zůstavitele v této konkrétní věci. Žalobkyně sice předložila potvrzení o výši pracovního příjmu zůstavitele ze dne 19. 6. 2014 (č. l. 60), ze kterého se však podává, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil pouze 11 943 Kč. Zůstavitel současně v žádosti o poskytnutí úvěru (č. l. 64) uvedl, že jeho měsíční výdaje dosahují výše 2 500 Kč a jsou tvořeny nájemným ve výši 2 000 Kč a ostatními výdaji ve výši 500 Kč, současně uvedl, že celková výše limitů jeho kreditních karet činí 25 000 Kč a výše limitů povolených debetů/kontokorentů činí 5 000 Kč. 14. S ohledem na uvedené skutečnosti lze konstatovat, že žalobkyně sice od žalovaného vyžádala údaje za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti, avšak jejich vyhodnocení v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neprovedla s odbornou péčí. Podle názoru soudu totiž nelze uzavřít, že žadatel o úvěr dosahující příjmu pouze ve výši 11 943 Kč je za situace, kdy navíc uvedl, že má další závazky z kreditních karet a kontokorentu (které žalobkyně vyčíslila na 1 666 Kč měsíčně – viz č. l. 133), schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. Při uvedené výši příjmů bylo dle názoru soudu naopak (i v roce 2014) zřejmé, že zůstavitel nebyl osobou, u které by bylo při vynaložení odborné péče možné učinit závěr o její úvěruschopnosti. Ostatně ani zkoumání výdajů zůstavitele nelze považovat za provedené na základě konkrétních okolností daného případu, neboť žalobkyně nevycházela z jím poskytnutých údajů, nýbrž z vlastní metodiky. 15. Protože žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dostatečným způsobem posoudila úvěruschopnost žalované, je smlouva o úvěru neplatná. 16. K neplatnosti smlouvy o úvěru přihlédl soud z úřední povinnosti i s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU – 2. senátu ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. Dle tohoto rozsudku musí být s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky vyplývající z porušení této povinnosti ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky články 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze, namítne-li spotřebitel tuto neplatnost, a to v tříleté promlčecí době. 17. Žalobkyni soud s ohledem na ekonomii řízení neposkytl lhůtu k doložení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jelikož žalobkyně nijak nekonkretizovala, o jaké důkazy by mělo jít a především byla k doložení zkoumání úvěruschopnosti vyzvána již usnesením ze dne 21. 9. 2022. 18. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávnímu užitím cizí hodnoty, neboť jím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byla žalované uložena povinnost k vrácení přijaté a dosud nevrácené jistiny ve výši 811,24 Kč, jež při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru představuje bezdůvodné obohacení ve formě majetkového prospěchu získaného bez z právního důvodu, který je žalovaná povinna vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná bezdůvodné obohacení nevrátila, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že zaplatila řádně a včas. Žalovaná však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. 20. Žalovaná je ve věci pasivně legitimována s ohledem na ustanovení § 470 a následujících slovenského občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Zb.). 21. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně přitom požadovala úrok z prodlení pouze ode dne následujícího po nabytí právní moci dědického usnesení. Zůstavitel byl přitom k zaplacení dlužné částky vyzván již před tímto datem. 22. Procesně úspěšné žalované soud nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož ze spisu se nepodává, že by jí nějaké náklady vznikly.