9 C 47/2023-26 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 20. 1. 2023 domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 29 400 Kč spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím (na jistině 25 000 Kč, na smluvní pokutě 4 400 Kč). V žalobě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 11. 1. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 9. 3. 2022. Na základě této smlouvy byla původním věřitelem žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč a žalovaný se do 12. 3. 2022 zavázal vrátit částku 30 615 Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svou vůli smlouvu uzavřít projevil zaplacením tzv. verifikační platby. O půjčku zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje. Před schválením půjčky byla posouzena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně převodem na svůj účet. V důsledku neuhrazení sjednané částky řádně a včas vznikla žalovanému povinnost k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, smluvní pokuty se žalobkyně domáhala za období 13. 3. 2022 až 5. 9. 2022 ve výši 4 400 Kč. Žalobkyní byl dále uplatněn nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 39 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021. 2. Podáním ze dne 30. 6. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 10 165 Kč (4 400 Kč na smluvní pokutě a 5 765 Kč na kapitalizovaném úroku) a nadále se domáhala přiznání částky 25 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 8. 9. 2022 do zaplacení, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení za období 13. 3. 2022 až 5. 9. 2022 částky 1 416,44 Kč a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky 39 Kč. Za důvod zpětvzetí žalobkyně označila skutečnost, že nedisponuje důkazy k prokázání posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Pokud jde o částečné zpětvzetí, postupoval soud dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Protože ke zpětvzetí došlo dřív, než začalo jednání, nebylo třeba zjišťovat stanovisko protistrany (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.). 3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručováno na adresu dle § 46b písm. a) o. s. ř., zásilka byla doručena dle § 49 odst. 4 o. s. ř. dnem 3. 7. 2023. Protože zůstala zachována lhůta dle § 115 odst. 2 o. s. ř., jednal soud a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, jak mu to umožňuje ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. Jednáno bylo zároveň v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, když tento se z jednání soudu omluvil. 4. Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav. 5. Mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 11. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč předvedením na účet č. [bankovní účet], žalovaný se zavázal uvedenou částku spolu s kapitalizovaným úrokem 5 615 Kč zaplatit do 12. 3. 2022 (smlouva v přílohách žaloby). Částka úvěru byla žalovanému vyplacena na účet č. [bankovní účet] v období mezi 11. 1. 2022 až 9. 3. 2022 postupnými platbami (výpisy z účtu v přílohách žaloby). 6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 8. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba] a žalovaným byla ve smyslu § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru. Nejprve se bylo třeba zabývat posouzením platnosti této smlouvy, a to zejména při zohlednění způsobu, jakým byla před uzavřením smlouvy posouzena úvěruschopnost žalovaného. 11. Touto otázkou se soud zároveň zabýval z úřední povinnosti bez ohledu na to, že žalovaný v řízení námitku neplatnosti smlouvy nevznášel. Rozsudkem Soudního dvora EU – druhého senátu ze dne 5. 3. 2020, C -679/18, bylo rozhodnuto, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V souladu se závěry tohoto rozsudku je třeba vykládat ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to v tom smyslu, že důsledkem porušení povinnost řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 12. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena v rámci schvalovacího procesu, k prokázání tohoto svého tvrzení však neoznačila žádné důkazy, když, jak sama uvedla, tyto nemá k dispozici. Z uvedeného důvodu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by dostatečným způsobem před uzavření smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto předmětná smlouva musela být posouzena jako neplatná. 13. S ohledem na závěr o neplatnosti mezi účastníky uzavřené smlouvy byla dle § 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru žalovanému uložena povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru, a to rovněž s odkazem na ustanovení § 2991 o. z. (při závěru o neplatnosti smlouvy bylo právním předchůdcem žalobkyně plněno bez právního důvodu). Žalovaný v tomto řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na jistině zaplatil jakoukoli částku, proto mu byla tímto rozsudkem uložena povinnost k zaplacení celé, ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuté, jistiny 25 000 Kč. 14. Vyhověno bylo žalobě rovněž co do další částky 39 Kč představující náklady žalobkyně vynaložené v souvislosti s mimosoudním vymáháním, konkrétně náklady na zaslání dopis ze dne 17. 10. 2022; tyto náklady jsou soudem považovány za přiměřené, proto povinnost k zaplacení částky 39 Kč byla žalovanému uložena tímto rozsudkem. 15. Pokud jde o úrok z prodlení, tento byl žalobkyni přiznán dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy se žalobkyní tvrzeným obsahem nelze vycházet ze žalobkyní tvrzené sjednané splatnosti ke dni 12. 3. 2022. V případě bezdůvodného obohacení se splatnost odvíjí dle § 1958 odst. 2 o.z. od výzvy věřitele k plnění. Předžalobní upomínkou žalovanému, která se do sféry vlivu žalovaného dostala dne 10. 1. 2023 (informace k zásilce