1 C 240/2023-14 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 22 750,40 Kč s příslušenstvím představujících nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným dne 5. 3. 2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a na jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, přičemž zjistil následující skutkový stav. 4. Dne 5. 3. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 65 týdenních splátkách po 495 Kč (poslední splátka měla činit 438 Kč). Celkem se tedy žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit částku 32 118 Kč. Úrok za dobu trvání smlouvy byl sjednán v celkové výši 9 817 Kč, částka za zpracování úvěru činila 1 500 Kč a žalovaný se rovněž zavázal zaplatit poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč, a dále bylo sjednáno pojištění ve výši 1 950 Kč. Úrok za dobu trvání smlouvy byl sjednán ve výši 88 % ročně. 5. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 7 300 Kč (viz tabulka umoření). Od 9. 8. 2022 neuhradil žalovaný ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 6. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně před uzavřením obou smluv řádně ověřena (zjištěno ze zákaznické karty obsahujících údaje o výši příjmů a výdajů žalovaného, formě bydlení, vyživovací povinnosti atd.). 7. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR činila v měsíci březnu 2021 toliko 6,97 %. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], ze dne 14. 12. 2022 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek pohledávky za žalovaným přešly na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně výňatku ze seznamu postoupených pohledávek). 9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku). 11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku). 14. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ujednání, aby žalobkyně úvěrující žalovaného částkou 15 000 Kč obdržela jen na úrocích za 65 týdnů částku 11 317 Kč (za úrok soud považuje nejen částku 9 817 Kč, která tak byla výslovně sjednána, nýbrž i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč, neboť žalobkyně nesdělila žádné konkrétní důvody, které by tyto platby měly odlišovat od peněžité odměny za půjčení peněz, kterou úrok je), je zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž soud nepovažuje sjednání úroku v uvedené výši za ještě odpovídající dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době poskytnutí úvěrů činila pouze 6,97 %. 15. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dlužnou jistinu úvěru ve výši 7 700 Kč spolu s poplatky za komfortní a flexibilní splácení a pojištění (ve výši 3 851 Kč a 1 950 Kč), neboť bylo prokázáno, že žalobkyně mu úvěr poskytla (rovněž byly platně sjednány poplatky za komfortní a flexibilní splácení a pojištění) a žalovaný jej ani přes výzvu řádně nesplatil. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný úvěr nezaplatil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. Současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit přiměřené úroky (obvyklé úroky požadované bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné částky úvěru, tak jak byl postupně umořován (viz tabulky umoření). 16. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 17. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. 18. Jelikož je neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři – ujednání o jednotlivých splátkách (viz odst. 21), znamená to, že nedošlo ke sjednání doby splatnosti úvěru, a žalovaný byl proto podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku poskytnuté peněžní prostředky povinen vrátit do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Za takovou žádost je v daném případě třeba považovat až výzvu, která byla žalovanému doručena dne 21. 1. 2023. Žalovaný byl tedy povinen úvěr vrátit do 21. 2. 2023 a od 22. 2. 2023 je v prodlení. 19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyni, která měla ve věci částečný úspěch v rozsahu 59 % a neúspěch v rozsahu 41 %, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 18 % z celkových nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 911 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva,) podle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 252 Kč. Plná náhrada nákladů činí 2 363 Kč. Poměrná dvanáctiprocentní část pak činí 284 Kč. 20. Lhůta k plnění byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.