1 C 284/2023-26 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 358,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 358,47 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 863,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 705,57 Kč (za kapitalizovaný úrok žalobkyně označila nesplacenou část úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu, inkasního poplatku a postoupeného smluvního úroku za období po konečné splatnosti), nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 000,88 Kč. Jde o nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a na jednání konané dne 7. 2. 2024 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Dne 18. 10. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Celkem se tedy zavázal žalobkyni zaplatit částku 55 776 Kč. Úrok za dobu trvání smlouvy byl sjednán v celkové výši 2 888 Kč, úplata za poskytnutí úvěru činila 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2 788 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek byl sjednán ve výši 5 400 Kč.6. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřena (zjištěno ze žádosti o úvěr ze dne 18. 10. 2020 obsahující údaje o výši příjmů a výdajů žalovaného, o vyživovaných osobách atd.).7. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 18 999,99 Kč.8. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní ze dne 1. 2. 2023 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek pohledávky za žalovaným přešly na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně výňatku ze seznamu postoupených pohledávek).9. Soud žalobkyni vyzval ke sdělení, z jakého důvodu je žalobkyní (její právní předchůdkyní) rozlišováno mezi smluvním úrokem, úhradou za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěrového případu, respektive za co jsou konkrétní poplatky účtovány.10. Žalobkyně k tomu uvedla, že poplatek za poskytnutí úvěru představuje odměnu původního věřitele za poskytnutí úvěru žalovanému a náklady na vyhodnocení úvěru představují náklady původního věřitele za zpracování žádosti o úvěr.11. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem , právnická osoba, v měsíci říjnu 2020 činila 7,87 %.12. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku).14. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku).17. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ujednání, aby žalobkyně úvěrující žalovaného částkou 30 000 Kč obdržela jen na úrocích za 14 měsíců částku 20 376 Kč (celkem pak částku 55 776 Kč), je zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit, že sjednání úroku v uvedené výši ještě odpovídá dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem , právnická osoba, v době poskytnutí úvěru činila pouze 7,87 %.18. Soud v této souvislosti konstatuje, že za úrok v daném případě považuje nejen částku 2 888 Kč, která tak byla výslovně sjednána, nýbrž i úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč a náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč, neboť žalobkyně nesdělila žádné konkrétní důvody, které by tyto platby měly odlišovat od peněžité odměny za půjčení peněz, kterou úrok je. Ostatně sama žalobkyně tyto částky v žalobě označuje za kapitalizovaný úrok.19. Pokud se jedná o právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, pak žalobkyni toto právo nenáleží, jelikož výše jednotlivých dílčích splátek (za jejichž neuhrazení by měla žalobkyně na smluvní pokutu nárok) s ohledem na celkovou nepřiměřenou částku, která měla být z titulu předmětné smlouvy žalovanou žalobkyni splacena, byla také nepřiměřená, odporující dobrým mravům, a tedy neplatná. Žalobkyni tedy svědčí pouze právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o žalovanou uhrazené splátky a zaplacení přiměřených úroků, tedy obvyklých úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka, nikoliv nárok na smluvní pokutu v důsledku nedodržení splátek, jež byly zároveň splátkami nepřiměřeně vysokého úroku. Bylo-li neplatné ustanovení o výši úroků (byť oddělené od úvěrové smlouvy), musela být v takovém případě neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři a nemohlo dojít k porušení povinnosti žalované trestané smluvními pokutami nebo poplatky spojenými s výzvami k jednotlivým splátkám (viz rozsudek Krajského soudu v , právnická osoba, ze dne 4. 5. 2021, č. j. 8 Co 440/2021-98).20. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dlužnou jistinu úvěru ve výši 11 000,01 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 400 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně mu úvěr poskytla a žalovaný jej ani přes výzvu řádně nesplatil. Rovněž inkasní poplatek byl řádně sjednán. Následně byly pohledávky postoupeny žalobkyni, která je proto aktivně legitimována k podání žaloby. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný úvěr nezaplatil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. Současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit přiměřené úroky (obvyklé úroky požadované bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné částky úvěru, tak jak byl postupně umořován (nejpozději ke dni 16. 1. 2023, kdy byl žalobkyni předán seznam postupovaných pohledávek, činila výše jistiny pouze 11 000,01 Kč).21. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.22. Jelikož je neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři – ujednání o jednotlivých splátkách (viz odst. 21), znamená to, že nedošlo ke sjednání doby splatnosti úvěru, a žalovaný byl proto podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku poskytnuté peněžní prostředky povinen vrátit do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Za takovou žádost je v daném případě třeba považovat až předžalobní výzvu, která byla žalovanému doručena dne 14. 2. 2023 (žalovaný zmařil její doručení). Žalovaný tedy byl povinen úvěr vrátit do 14. 3. 2023 a od 15. 3. 2023 je v prodlení.23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž žalobkyně nebyla v řízení převážně úspěšná. Bylo by tedy její povinností uhradit náklady straně žalované, která ovšem zůstala procesně neaktivní, a tudíž jí žádné doložitelné náklady nevznikly.