1 C 290/2023-27 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 48 922,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 412,45 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 360,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 726,04 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 332,42 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Jde o nevypořádané nároky ze smlouvy o podnikatelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným.2. Žalovaný, ačkoli mu byly žaloba i předvolání k jednání řádně doručeny do vlastních rukou, se k jednání bez omluvy nedostavil a k věci se nevyjádřil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. Dne 15. 5. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Celkem se tedy zavázal žalobkyni zaplatit částku 55 776 Kč. Úrok za dobu trvání smlouvy byl sjednán v celkové výši 2 888 Kč, úplata za poskytnutí úvěru činila 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2 788 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek byl sjednán ve výši 5 400 Kč.5. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 22 853,85 Kč.6. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní ze dne 25. 4. 2023 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek pohledávky za žalovaným přešly na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně výňatku ze seznamu postoupených pohledávek).7. Soud žalobkyni vyzval ke sdělení, z jakého důvodu je žalobkyní (její právní předchůdkyní) rozlišováno mezi smluvním úrokem, úhradou za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěrového případu, respektive za co jsou konkrétní poplatky účtovány.8. Žalobkyně k tomu uvedla, že poplatek za poskytnutí úvěru kryje prvotní náklady právního předchůdce žalobkyně se zaevidováním smlouvy žalovaného do interního systému, náklady na smluvní dokumentaci a její vyhotovení, a dále režijní náklady věřitele, jako jsou mzdové a provozní náklady, připadající na uzavřenou smlouvu. V případě nákladů na vyhodnocení úvěrového případu a administrativní činnost jde o krytí nákladů spojených se samotným vyhodnocením schopnosti klienta splatit poskytnutý úvěr. Představují tak především poplatky za ověření počtu případných exekučních řízení vedených za klientem, ověření existence dalších závazků klienta v externích bankovních i nebankovních registrech, ověření totožnosti klienta a dále ověření listu vlastnictví na katastrálním úřadu. Co se týče inkasního poplatku, ten v sobě obsahuje veškeré náklady spojené s výběrem jednotlivých splátek žalovaného a náklady spojené s vymáháním pohledávky klienta v podobě nákladů na poštovné a telekomunikační služby.9. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami nefinančním podnikům v měsíci květnu 2020 činila 2,65 %.10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku).12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku).15. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ujednání, aby žalobkyně úvěrující žalovaného částkou 30 000 Kč obdržela jen na úrocích za 14 měsíců částku 20 376 Kč (celkem pak částku 55 776 Kč), je zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit, že sjednání úroku v uvedené výši ještě odpovídá dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami nefinančním podnikům v době poskytnutí úvěru činila pouze 2,65 %. Soud dodává, že i v případě spotřebitelských úvěrů byla v květnu 2020 průměrná úroková sazba toliko 7,44 %, tedy rovněž významně nižší než v projednávaném případě.16. Soud v této souvislosti konstatuje, že za úrok v daném případě považuje nejen částku 2 888 Kč, která tak byla výslovně sjednána, nýbrž i úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč a náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč, neboť žalobkyně nesdělila žádné konkrétní důvody, které by svědčily o tom, že nejde o platby, které typicky vznikají jakékoli úvěrující instituci, a které by měly být odlišné od peněžité odměny za půjčení peněz, kterou úrok je.17. Pokud se jedná o právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, pak žalobkyni toto právo nenáleží, jelikož výše jednotlivých dílčích splátek (za jejichž neuhrazení by měla žalobkyně na smluvní pokutu nárok) s ohledem na celkovou nepřiměřenou částku, která měla být z titulu předmětné smlouvy žalovanou žalobkyni splacena, byla také nepřiměřená, odporující dobrým mravům, a tedy neplatná. Žalobkyni tedy svědčí pouze právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o žalovanou uhrazené splátky a zaplacení přiměřených úroků, tedy obvyklých úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka, nikoliv nárok na smluvní pokutu v důsledku nedodržení splátek, jež byly zároveň splátkami nepřiměřeně vysokého úroku. Bylo-li neplatné ustanovení o výši úroků (byť oddělené od úvěrové smlouvy), musela být v takovém případě neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři a nemohlo dojít k porušení povinnosti žalované trestané smluvními pokutami nebo poplatky spojenými s výzvami k jednotlivým splátkám (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2021, č. j. 8 Co 440/2021-98).18. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dlužnou jistinu úvěru ve výši 7 146,15 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 400 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně mu úvěr poskytla a žalovaný jej ani přes výzvu řádně nesplatil. Rovněž inkasní poplatek byl řádně sjednán. Následně byly pohledávky postoupeny žalobkyni, která je proto aktivně legitimována k podání žaloby. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný úvěr nezaplatil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. Současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit přiměřené úroky (obvyklé úroky požadované bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné částky úvěru, tak jak byl postupně umořován.19. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.20. Jelikož je neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři – ujednání o jednotlivých splátkách (viz odst. 17), znamená to, že nedošlo ke sjednání doby splatnosti úvěru, a žalovaný byl proto podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku poskytnuté peněžní prostředky povinen vrátit do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Za takovou žádost je v daném případě třeba považovat až předžalobní výzvu, která byla žalovanému doručena dne 8. 8. 2023 (žalovaný zmařil její doručení). Žalovaný tedy byl povinen úvěr vrátit do 8. 9. 2023 a od 9. 9. 2023 je v prodlení.21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž žalobkyně nebyla v řízení převážně úspěšná. Bylo by tedy její povinností uhradit náklady straně žalované, která ovšem zůstala procesně neaktivní, a tudíž jí žádné doložitelné náklady nevznikly.