1 C 316/2023-25 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 39 472,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 427,58 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 631,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 945,79 Kč a úroku ve výši 23,43 % ročně z částky 18 427,58 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení. Jde o nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . a žalovanou.2. Žalovaná, ačkoli jí byly žaloba i předvolání k jednání řádně doručeny do vlastních rukou, se k jednání bez omluvy nedostavila a k věci se nevyjádřila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. Dne 22. 7. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutý úvěr zaplatit celkem sumu 23 142 Kč, kdy tato částka představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 16 118 Kč, částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 5 524 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 78 týdenních splátkách po 554 Kč, přičemž poslední splátka ve výši (484 Kč) byla stanovena na den 19. 1. 2022.5. Soud žalobkyni vyzval ke sdělení, z jakého důvodu je žalobkyní (její právní předchůdkyní) rozlišováno mezi smluvním úrokem a částkou za zpracování úvěru.6. Žalobkyně k tomu uvedla, že „částka za zpracování spotřebitelského úvěru zahrnuje zejména administrativní činnosti související s uzavřením smlouvy; zavedení zákazníka do evidenčního systému Providentu; zpracování nezbytných podkladů a dokumentace; činnosti spojené s osobním doručením a vyplacením částky zápůjčky zákazníkovi zástupcem Providentu v místě bydliště zákazníka při podpisu smlouvy“.7. Žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem částku 2 000 Kč dne 30. 7. 2020.8. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní ze dne 14. 12. 2022 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek pohledávky za žalovanou přešly na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně výňatku ze seznamu postoupených pohledávek).9. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami nefinančním podnikům v měsíci červenci 2020 činila 8,11 %.10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku).12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku).15. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ujednání, aby žalobkyně úvěrující žalovanou částkou 20 000 Kč obdržela jen na úrocích za 14 měsíců částku 17 618 Kč (celkem pak částku 23 142 Kč), je zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit, že sjednání úroku v uvedené výši ještě odpovídá dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že v případě spotřebitelských úvěrů byla v červenci 2020 průměrná úroková sazba toliko 8,11 %, tedy významně nižší než v projednávaném případě.16. Soud v této souvislosti konstatuje, že za úrok v daném případě považuje nejen částku 16 118 Kč, která tak byla výslovně sjednána, nýbrž i úplatu za zpracování zápůjčky 1 500 Kč, neboť žalobkyně nesdělila žádné konkrétní důvody, které by svědčily o tom, že nejde o platby, které typicky vznikají jakékoli úvěrující instituci, a které by měly být odlišné od peněžité odměny za půjčení peněz, kterou úrok je.17. Žalobkyni tedy svědčí pouze právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o žalovanou uhrazené splátky a zaplacení přiměřených úroků, tedy obvyklých úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka (k tomu viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2021, č. j. 8 Co 440/2021-98).18. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila dlužnou jistinu úvěru ve výši 18 000 Kč a dlužný poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 524 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně jí úvěr poskytla a žalovaná jej ani přes výzvu řádně nesplatila. Rovněž poplatky za službu komfortního a flexibilního splácení byly řádně sjednány. Následně byly pohledávky postoupeny žalobkyni, která je proto aktivně legitimována k podání žaloby. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná úvěr nezaplatila, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že zaplatila řádně a včas. Žalovaná však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. Současně byla žalované uložena povinnost zaplatit přiměřené úroky (obvyklé úroky požadované bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné částky úvěru, tak jak byl postupně umořován.19. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.20. Jelikož je neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři – ujednání o jednotlivých splátkách (viz odst. 17), znamená to, že nedošlo ke sjednání doby splatnosti úvěru, a žalovaná byla proto podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku poskytnuté peněžní prostředky povinna vrátit do měsíce ode dne, kdy byla o vrácení požádána. Za takovou žádost je v daném případě třeba považovat až předžalobní výzvu, která byla žalované doručena dne 6. 6. 2023 (žalovaná zmařila její doručení). Žalovaná tedy byla povinna úvěr vrátit do 6. 7. 2023 a od 7. 7. 2023 je v prodlení. Dřívější doručení výzvy nebylo soudu doloženo.21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž žalobkyně nebyla v řízení převážně úspěšná. Bylo by tedy její povinností uhradit náklady straně žalované, která ovšem zůstala procesně neaktivní, a tudíž jí žádné doložitelné náklady nevznikly.