5 C 169/2024-19 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 12 412,53 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, , na základě které jí byla poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem 10 000 Kč, který mohla čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně sjednaného pojištění splácet v doporučených měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, takže minimální stanovená měsíční splátka měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru minimálně 500 Kč, současně se zavázala hradit pojištění ve výši 7,99 % z výše měsíční splátky úvěru. Žalovanou byla vyčerpána finanční částka ve výši 32 554,75 Kč. Žalovaná se zavázala hradit úrok ve výši 22,68 % ročně. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobce částku 24 020 Kč. Právní předchůdce odstoupil od smlouvy a dne 30. 6. 2023 prohlásil úvěr za splatný, den splatnosti byl stanoven na poslední den měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo žalované odesláno odstoupení od úvěrové smlouvy. Ode dne následující byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 %, denně.2. Žalobkyně a právní zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvili, žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:Žalovaná požádala žalobkyni žádostí č. , číslo, o poskytnutí revolvingového úvěru. V žádosti uvedla, že má čistý měsíční příjem 15 000 Kč a náklady domácnosti 5 000 Kč, požádala o revolvingový úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že se jej zavazuje splácet ve splátkách minimálně 5 % dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500 Kč spolu s úrokem 22,68 % a pojištěním 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalobkyně žádost akceptovala přípisem z 23. 2. 2022, byl sjednán úvěrový rámec 10 000 Kč s úrokovou sazbou 22,68 % a splátka pojištění ve výši 7,99 % ze splátky úvěrů. Z platební historie úvěru č. , číslo, je zřejmý způsob splácení a čerpání úvěru. Žalovaná celkem na úvěr uhradila 24 300 Kč a vyčerpala 31 374,75 Kč. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení, jakým způsobem před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že provedla lustraci žalované v interních i externích databázích třetích subjektů a v registru SOLUS, tyto skutečnosti však žádným způsobem nedoložila. Žalovaná v žádosti uvedla, že pobírá mzdu 15 000 Kč a má výdaje 5 000 Kč. Tyto skutečnost však žádným způsobem nedokládala.4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující, a žalovanou jako úvěrovanou, byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Jestliže byla uzavřena smlouva o úvěru v režimu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je soud dle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen ověřit, zda byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně uváděla, že bylo provedeno ověření úvěruschopnosti žalované, toto své tvrzení však nijak nedoložila. Proto soud v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná. Po závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je na místě věci posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 10. 7. 2023, žalobkyně je ve sporu aktivně právně legitimována. Jestliže soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované, nezbylo soudu než hodnotit smlouvu jako neplatnou a plnění považovat za bezdůvodné obohacení. Žalovaná vyčerpala částku 31 374,75 Kč a na splátkách zaplatila 24 200 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by dlužnou částku žalobkyni uhradila či že by uhradila více než uvádí žalobkyně. Soud tedy žalobě vyhověl v rozsahu rozdílu shora uvedených částek tj. co do částky 7 174,75 Kč8. Žalobkyně má současné nárok i na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vrácení dlužné částky dříve, než k tomu došlo prostřednictvím doručení žaloby, kterou soud v souladu s konstantní judikaturou v dané věci vnímá jako výzvu k plnění, soud přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému (k doručení žaloby došlo 9. 6. 2024)9. Žalobkyně vyčerpala částku 31 374,75 Kč, zaplatila 24 200 Kč, rozdíl činí 7 174,75 Kč, které soud umožnil žalované splácet ve splátkách po 500 Kč měsíčně, neboť takovou výši splátek soud považuje za splátku odpovídající možnostem žalované i s ohledem na minimální částku, jež se zavázala splácet v neplatné smlouvě. Soud stanovil plnění pod ztrátou výhody splátek, což znamená, nezaplatili žalovaná, byť jen jednu ze splátek, stane se splatný celý dluh, dluh najednou. Jestliže soud dospěl k neplatnosti smlouvy, je neplatná i požadovaná smluvní pokuta a požadované úroky z prodlení. Soud proto v tomto rozsahu žalobu zamítl, a to včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byl v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 212,06 Kč, přičemž tato částka představuje 15,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,2 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 412,53 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč.