1 C 156/2025-27 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 98 536 Kč s příslušenstvím jako nevypořádaných nároků ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným dne 6. 12. 2022.2. Žalovaný připustil, že k uzavření smlouvy i poskytnutí finančních prostředků došlo, avšak žalovaný ničeho nezaplatil; brání se pouze výši sjednaných úroků.3. Žalobkyně se z jednání ve věci omluvila, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Dne 6. 12. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 49 000 Kč. Žalovaný se vedle vrácení této částky zavázal za poskytnutý úvěr zaplatit dále celkem sumu 48 741 Kč, přičemž tato částka představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 47 241 Kč a částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách po 4 814 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 4 800 Kč. Současně se žalovaný zavázal hradit pojistné ve výši 159 Kč měsíčně (celkem ve výši 3 339 Kč), neboť žalovaný souhlasil se svým zařazením do doplňkového pojistného programu.6. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě vyplněného předsmluvního formuláře obsahujícího informace o příjmech a výdajích žalovaného, vyživovacích povinnostech, formě bydlení atd. Z formuláře rovněž vyplývá, že žalobkyně měla k dispozici pracovní smlouvu a výplatní pásky žalovaného.7. Žalovaný na svůj dluh nezaplatil ničeho.8. Smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní ze dne 27. 1. 2025 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek pohledávky za žalovanou přešly na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně výňatku ze seznamu postoupených pohledávek).9. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami nefinančním podnikům v měsíci prosinci 2022 činila 9,66 %.10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku).12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku).15. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ujednání, aby právní předchůdkyně žalobkyně úvěrující žalovaného částkou 49 000 Kč obdržela jen na úrocích za 21 měsíců částku 48 741 Kč, je zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přes to, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit, že sjednání úroku v uvedené výši ještě odpovídá dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že v případě spotřebitelských úvěrů byla v prosinci 2022 průměrná úroková sazba toliko 9,66 %, tedy významně nižší než v projednávaném případě.16. Soud v této souvislosti konstatuje, že za úrok v daném případě považuje nejen částku 47 241 Kč, která tak byla výslovně sjednána, nýbrž i úplatu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, neboť žalobkyně nesdělila žádné konkrétní důvody, které by svědčily o tom, že nejde o platby, které typicky vznikají jakékoli úvěrující instituci, a které by měly být odlišné od peněžité odměny za půjčení peněz, kterou úrok je.17. Žalobkyni tedy svědčí pouze právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o žalovaným uhrazené splátky a zaplacení přiměřených úroků, tedy obvyklých úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka (k tomu viz rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 4. 5. 2021, č. j. , spisová značka, ).18. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dlužnou jistinu prvního úvěru ve výši 49 000 Kč a dlužné pojistné ve výši 3 339 Kč, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně úvěr poskytla a žalovaný jej ani přes výzvu řádně nesplatil. Rovněž poplatky za pojištění byly řádně sjednány. Následně byly pohledávky postoupeny žalobkyni, která je proto aktivně legitimována k podání žaloby. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný úvěr nezaplatil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje (naopak přiznává, že ničeho neuhradil). Současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit přiměřené úroky (obvyklé úroky požadované bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné částky úvěru, tak jak byl postupně umořován.19. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.20. Jelikož je neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři – ujednání o jednotlivých splátkách, znamená to, že nedošlo ke sjednání doby splatnosti úvěru, a žalovaný byl proto podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku poskytnuté peněžní prostředky povinen vrátit do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Za takovou žádost je v daném případě třeba považovat až předžalobní výzvu, která byla žalovanému doručena dne 24. 11. 2025. Žalovaný tedy byl povinen úvěr vrátit do 29. 12. 2025 a od 30. 12. 2025 je v prodlení. Dřívější doručení výzvy nebylo soudu doloženo.21. O lhůtě k plnění rozhodl soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž k návrhu žalovaného shledal důvody pro rozložení uložené povinnosti do splátek. Soud přihlédl k ekonomické situaci tvrzené žalovaným (příjem vy výši 30 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 15 000 Kč a existence dalšího závazku ve výši 30 000 Kč) a umožnil mu hradit dluh ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, avšak pod ztrátou výhody splátek, tedy že nezaplacením byť jediné splátky řádně a včas se stává celý dluh splatným22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že je rozdíl úspěchu a neúspěchu je při zohlednění požadovaného příslušenství zanedbatelný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.