1 C 299/2024-32 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 28 314,26 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným dne 20. 1. 2023.2. Soud žalovanému usnesením ze dne 28. 8. 2025, č. j. , spisová značka, , ustanovil opatrovníka z důvodu neznámého pobytu. Opatrovník žalovaného nesporoval, že by žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky, avšak právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného; navrhl proto, aby soud uložil žalovanému toliko povinnost zaplatit jistinu pohledávky a nikoli požadované příslušenství.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:4. Dne 20. 1. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 52 měsíčních splátkách po 719 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit částku 17 362 Kč. Úrok za dobu trvání smlouvy byl sjednán v celkové výši 9 942 Kč, částka za zpracování úvěru činila 1 500 Kč, částka za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 996 Kč, a dále bylo sjednáno pojištění ve výši 1 924 Kč. Úrok za dobu trvání smlouvy byl sjednán ve výši 19,86 % ročně.5. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 7 200 Kč (zjištěno z tabulky umoření).6. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřena (zjištěno ze zákaznických karet obsahujících údaje o výši příjmů žalovaného včetně údaje o tom, že žalobkyně měla k dispozici jeho výplatní pásky, dále o výši výdajů, formě bydlení, vyživovací povinnosti atd.).7. Z veřejného výpisu z ARAD – systému časových řad České národní banky se podává, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR činila v měsíci říjnu 2023 toliko 9,72 %.8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (§ 2399 odst. 1 občanského zákoníku).10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku).13. Soud při aplikaci shora citovaných ustanovení občanského zákoníku na tento případ dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků ve smlouvě o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům, a smlouva o úvěru je proto ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 a § 576 občanského zákoníku v této části absolutně neplatná. Ujednání, aby žalobkyně úvěrující žalovaného částkou 20 000 Kč obdržela jen na úrocích částku 11 442 Kč (celkem pak částku 15 438 Kč bez pojištění), je zjevně nepřiměřené, neodpovídající běžnému úvěrovému vztahu, a to i přesto, že žalobkyně je nebankovní institucí. Ani v případě nebankovní instituce totiž není možné připustit, že sjednání úroku v uvedené výši ještě odpovídá dobrým mravům. V této souvislosti se připomíná, že v případě spotřebitelských úvěrů byla v říjnu 2023 průměrná úroková sazba toliko 9,72 %, tedy významně nižší než v projednávaném případě.14. Soud v této souvislosti konstatuje, že za úrok v daném případě považuje nejen částku 9 942 Kč, která tak byla výslovně sjednána, nýbrž i úplatu za zpracování zápůjčky 1 500 Kč, neboť žalobkyně nesdělila žádné konkrétní důvody, které by svědčily o tom, že nejde o platby, které typicky vznikají jakékoli úvěrující instituci, a které by měly být odlišné od peněžité odměny za půjčení peněz, kterou úrok je.15. Žalobkyni tedy svědčí pouze právo na vrácení jistiny úvěru ponížené o žalovaným uhrazené splátky a zaplacení přiměřených úroků, tedy obvyklých úroků požadovaných za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka (k tomu viz rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 4. 5. 2021, č. j. , spisová značka, ). Žalobkyně má nárok i na dlužné pojistné a odměnu za službu komfortního a flexibilního splácení.16. Na základě shora uvedených důkazů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil dlužnou jistinu úvěru ve výši 12 800 Kč, dlužné pojistné ve výši 1 924 Kč a částku 3 996 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně úvěr poskytla a žalovaný jej ani přes výzvu řádně nesplatil. Rovněž poplatky za pojištění a službu komfortního a flexibilního splácení byly řádně sjednány. Následně byly pohledávky postoupeny žalobkyni, která je proto aktivně legitimována k podání žaloby. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný úvěr nezaplatil, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby soudu prokázal, že zaplatil řádně a včas. Žalovaný však nic takového netvrdí, ani neprokazuje. Současně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit přiměřené úroky (obvyklé úroky požadované bankami za úvěry poskytované v době uzavření smlouvy) z dlužné částky úvěru, tak jak byl postupně umořován.17. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.18. Jelikož je neplatná i část dohody o splátkovém kalendáři – ujednání o jednotlivých splátkách, znamená to, že nedošlo ke sjednání doby splatnosti úvěru, a žalovaný byl proto podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku poskytnuté peněžní prostředky povinen vrátit do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Za takovou žádost je v daném případě třeba považovat až doručení žaloby se všemi přílohami ustanovenému opatrovníku žalovaného. Žalovaný byl tedy povinen úvěr vrátit do 5. 10. 2025 a od 6. 10. 2025 je v prodlení. Dřívější doručení výzvy nebylo soudu doloženo.19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že je rozdíl úspěchu a neúspěchu při zohlednění požadovaného příslušenství zanedbatelný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.20. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.