2 C 34/2026-25 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 780 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal spolu se sjednaným úrokem splácet v týdenních splátkách ve výši 303 Kč. Žalovaný však na svůj dluh hradil pouze částečně částkou 1 400 Kč. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvádí, že si vyžádala od žalovaného informace k jeho majetkovým a osobním poměrům. Lustrovala ho v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, insolvenčním rejstříku, registru REPI a RÚIAN, kontrolovala jeho rodné číslo v systému společnosti Credit Check, s.r.o., a jeho platební historii u žalobkyně. Dále byla zkontrolovány žalovaným předložené dokumenty a byla vyhodnocena jeho aktuální finanční situace na základě předložených dokumentů.2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že úvěr mu byl poskytnut, činil 10 000 Kč, ale dostal pouze 8 600 Kč s tím, že si poskytovatel rovnou ponechal 1 400 Kč jako první splátku úvěru. Dále uvedl, že potkal v obchodním domě Lidl zástupkyni , právnická osoba, , která mu sdělila, že by měl okamžitě zaplatit 3 000 Kč a on ji na to řekl, že aktuálně nemůže takovou částku uhradit, že nemá peníze a bude platit postupně podle svých možností. K ověřování úvěruschopnosti jeho osoby před poskytnutím úvěru uvádí, že si to nepamatuje, ví pouze, že žalobkyně chtěla doložit jeho příjmy. Ke svým aktuálním majetkovým poměrům žalovaný sděluje, že mezi jeho příjmy patří důchod ve výši 9 100 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 8 500 Kč, celkem tedy 17 600 Kč. Jeho výdaje jsou nájemné ve výši 10 500 Kč měsíčně, dále hradí výživné 2 000 Kč měsíčně, poté výdaj na jídlo ve výši 3 000 Kč měsíčně a cesty k doktorovi jeho i syna stojí 1 000 – 1 500 Kč měsíčně. Celkem tedy 16 500 Kč – 17 000 Kč měsíčně. Příjem z brigády, který uváděl žalobkyni, již nemá.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru na základě které žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), které se žalovaný zavázal spolu se sjednaným úrokem splácet v týdenních splátkách ve výši 303 Kč (zjištěno z předpisu splátek). Žalovaný na svůj dluh hradil pouze částečně částkou 1 400 Kč. Jelikož splátky úvěru nehradil řádně a včas, dostal se tak do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek. Před podáním žaloby byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní výzvy z 24. 2. 2025).4. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).6. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými inf