5 C 27/2026-53 — Okresní soud v Prachaticích

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 402 924,32 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě kterého banka poskytla žalované úvěr ve výši 513 730 Kč na úvěrovém účtu č. , č. účtu, a žalovaná se tento úvěr zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 9,99 %. Žalovaná splátky úvěru řádně nehradila, banka ji několikrát písemně upozornila, avšak bezvýsledně, proto ke dni 3. 8. 2025 využila svého oprávnění a úvěr zesplatnila. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalované oznámeno dopisem z 22. 10. 2025. Dlužná pohledávka se skládá z jistiny 402 924,32 Kč, který je tvořen neuhrazeným zůstatkem úvěru 396 433,72 Kč a připsanými neuhrazenými úroky z úvěru 6 490,60 Kč, dále úroky z prodlení ve výši 7 345,01 Kč kapitalizovanými ke dni postoupení pohledávky.2. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, proto soud projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).3. Soud učinil následující skutková zjištění.4. Právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, ., uzavřela dne , datum, se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala žalované poskytnout úvěru ve výši 513 730 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet splátkami ve výši 7 271 Kč měsíčně spolu s úrokovou sazbou 9 % ročně v případě řádného splácení a 9,99 % v ostatních případech. V bodu 2.1 smlouvy je uvedeno, že úvěr je poskytnut jako neúčelový, v bodu 2.2 smlouvy je uvedeno, že použití úvěru je omezeno pouze na sjednaný účel, a to splacení dluhů na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , tyto ustanovení jsou v přímém rozporu (smlouva a standardní informace pro spotřebitele v přílohách žaloby). K čerpání úvěru došlo 28. 2. 2022 (historie smlouvy o úvěru v přílohách žaloby). Žalovaná úvěr řádně nesplácela, proto byla bankou vyzvána přípisem z 2. 7. 2025 k úhradě dluhu ve výši 23 766 Kč s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. K zesplatnění došlo ke dni 3. 8. 2025, žalovaná byla přípisem vyzvána k úhradě částky 396 434 Kč (výzva k úhradě dluhu a oznámení o zesplatnění v přílohách žaloby). Žalovaná dluh neuhradila ani k výzvě zástupce žalobkyně z 25. 11. 2025. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byla bankou vyrozuměna přípisem z 22. 10. 2025 (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky v přílohách žaloby). Dle historie splátek (listina nazvaná „Podklady pre súdne konanie“) uhradila žalovaná za dobu trvání úvěrového vztahu celkem částku 280 420,11 Kč.5. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně posuzovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr zejména na základě zhodnocení informací získaných od žalované, kdy žalovaná uvedla zejména výši jejího příjmů.6. Dle listiny nazvané posouzení úvěruschopnosti klienta žalovaná uvedla příjem ve výši 25 000 Kč, výdaje 0 Kč, proto žalobkyně pak stanovila normativní náklady na bydlení na 10 655 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nehradí žádné splátky, banka zjistila, že měla kontokorentní úvěr s limitem 20 000 Kč a s orientační splátkou 600 Kč, revolvingový úvěr s limitem 40 000 Kč a splátkou 2 000 Kč, úvěr pro fyzické osoby se splátkou 6 777 Kč a kreditní kartu s limitem 50 000 Kč a orientační splátkou 1 500 Kč.7. Dle předložených výpisů z účtů vedeného na jméno žalované za období od 2. 7. 2021 do 22. 12. 2021 soud zjistil, že žalované byla vyplácena mzda od společnosti , právnická osoba, , ve výši přibližně 22 – 25 000 Kč čistého měsíčně. Dále bylo zjištěno, že účet je často kreditován z účtu , jméno FO, , kdy se jedná o nesvéprávného syna žalované, jehož je žalovaná opatrovníkem, což soud ví z úřední činnosti a nejedná se tak o finanční prostředky žalované. Banka, pokud by s náležitou odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované, mohla učinit na žalovanou dotaz a tuto skutečnost zjistit. Na účet žalované jsou vypláceny finanční prostředky nazvané jako vratky z , adresa, , jež se rovněž vztahují k finančním prostředkům nesvéprávného syna žalované, kdy se obvykle jednalo o částky v rozmezí 5 000 Kč až 10 000 Kč. Téměř po celou dobu vykazuje výpis z účtu negativní zůstatek krom měsíce října 2021, kdy byla na účet vyplacena částka 144 166,48 Kč, konečný zůstatek činil 11 762 Kč, z účtu tento měsíc odešlo 120 498,88 Kč. V prosinci 2021 již účet opět vykazuje negativní zůstatek - 14 000 Kč. Z účtu je zřejmé, že 20. 12. 2021, odchází inkaso úvěru 596 Kč a inkaso úvěru 6 777 Kč, ke dni 15. 12. 2021 jsou na účtu trvalé příkazy ve výši 1 100 Kč a ke dni 20. 12. 2021 v celkové výši 4 300 Kč, přičemž lze uzavřít, že se nejedná o náklady na bydlení, které z výpisu z účtu nevyplývají. Žádný další příjem žalované krom příjmu ve výši 25 000 Kč od zaměstnavatele z účtu nebyl identifikován.8. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, proto je soud dle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen ověřit, zda byla posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně uváděla, že bylo provedeno ověření úvěruschopnosti žalované, toto své tvrzení však ani k výzvě soudu dostatečným způsobem nedoložila, proto soud na základě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva je neplatná.12. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka - spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 Cdo 3675/2021).13. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Z doložených výpisů z běžného účtu žalované je patrný častý negativní zůstatek žalované, krom měsíce, kdy na účet byla vyplacena vyšší částka, která bezprostředně poté odešla, byl účet od července 2021 do prosince 2021 v debetu prakticky stále. Banka zjistila dotazem na žalovanou její ve výši 25 000 Kč. Na účtu žalované se objevuje řada příjmů, které nelze identifikovat jako její příjmy, což by banka, pokud by se žalované dotázala, zjistila. Soud z úřední činnosti ví, že žalovaná je opatrovnicí svého nesvéprávného syna a spravuje jeho prostředky, kterými byl ve velké míře kreditován i účet žalované. Z účtu žalované nevyplývaly náklady na bydlení, na druhou stranu z něj vyplývaly trvalé příkazy ve výši 5 400 Kč a splátky úvěru ve výši 7 373 Kč. Banka ověřovala pouze příjem žalované z výpisu z účtu, ale žádným způsobem neověřila výdaje, některé výdaje sice byly patrné z výpisu z účtu, a však z těchto výdajů nebyly zřejmé výdaje na bydlení, které jsou ve vztahu k příjmu žalované rozhodující. Soud má za to, že odborná péče věřitele ve vztahu k výdajům neznamená to, že banka vychází ze statistických modelů, ale je potřeba brát vždy