10 C 206/2019-64 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 9. 2019 domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 236,24 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále [anonymizováno]), jako právním předchůdcem žalobce, smlouvu o účtu [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [anonymizováno]. Žalovaný byl dle Smlouvy povinen platit [anonymizováno] ceny za služby a produkty poskytované [anonymizováno] v souladu s platným sazebníkem [anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, vznikla žalovanému povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat s tím, že ode dne vzniku tohoto nepovoleného debetního zůstatku (až do doby jeho vyrovnání) byl žalovaný povinen hradit [anonymizováno] z částky nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení ve výši dle Oznámení [anonymizováno] (tj. ve výši zákonné dle občanskoprávních předpisů). Debetní zůstatek přes upomínky učiněné ze strany [anonymizováno] vyrovnán nebyl, a proto převedla [anonymizováno] pohledávku dne 2. 11. 2015 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 2 236,24 Kč a úrok z prodlení 0,44 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne 2. 11. 2015 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 8. 2016, a to s účinností ke dni 1. 9. 2016. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 1. 9. 2016, celkem 2 369,69 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 2 236,24 Kč a úroku z prodlení do 1. 9. 2016 ve výši 133,45 Kč. Jistina pohledávky je od postoupení pohledávky žalobci i nadále úročena úrokem z prodlení ve výši dle předpisů občanského práva. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 22. 9. 2016. Do dne podání žaloby nebylo na dlužnou částku ani přes výzvu žalobce zaplaceno ničeho. Žalobce tedy požadoval po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 2 236,24 Kč, úroků z prodlení ve výši 133,45 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky a úroků z prodlení v zákonné výši z částky 2 236,24 Kč od 2. 9. 2016 do zaplacení. 2 Žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 8. 2016 uzavřenou mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem prokázal svoji aktivní legitimaci k uplatnění žalované částky. 3 Jako předběžnou otázku soud řešil pravomoc a příslušnost soudu - při řešení otázky pravomoci je třeba aplikovat Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ Brusel I bis“, dále jen Nařízení“). V článku 17 odst. 1 je obsažen taxativní výčet situací, kdy lze pro účely Nařízení pohlížet na smlouvu jako spotřebitelskou, to znamená, že pokud nelze kontrakt podřadit pod jednu z těchto situací, nejedná se o spotřebitelskou smlouvu a bude třeba určit pravomoc podle jiného ustanovení. Z logiky věci vyplývá, že smlouvu o zřízení a vedení účtu lze podřadit pouze pod situaci dle ustanovení článku 17 odst. 1 písm. c) Nařízení. K aplikaci tohoto pravidla se však vyžaduje, aby smlouva byla uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, na jehož území má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Toto pravidlo si dává za cíl chránit výlučně tzv.„ pasivního spotřebitele,“ tedy osobu, která za účelem uzavření smlouvy neopouští území svého domovského státu. V tomto případě však měl žalovaný bydliště na území Bulharska, což jednoznačně vyplývá z úvodních ustanovení smlouvy. Tím, že žalovaný vycestoval do České republiky a zde uzavřel inkriminovanou smlouvu, stal se tzv.„ aktivním spotřebitelem,“ na kterého se článek 17 Nařízení nevztahuje. Pravomoc bude tedy nutno určit podle jiného ustanovení, a to sice podle článku 7 odst. 1 Nařízení, dle kterého může být osoba mající bydliště na území členského státu žalovaná u soudu toho členského státu, ve kterém byl nebo měl být daný závazek splněn. Žalovanému závazek vznikl z titulu smlouvy o sporožirovém účtu, tedy obsah tohoto závazku lze podřadit pod pojem poskytování služeb. U smluv, jejichž předmětem je poskytnutí služby je pak místem plnění místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány. Ze smlouvy i Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] je v otázce místa plnění zřetelná vazba na tzv.„ obchodní místo klienta,“ kterým je pobočka banky, v níž byla smlouva uzavřena. Navíc i judikatura Evropského soudního dvora zastává názor, že při určení místa plnění je směrodatný hlavní závazek, u úvěrové smlouvy poskytnutí úvěru, u smlouvy o běžném účtu zřízení a vedení účtu. Z výše uvedeného je patrno, že místem plnění je pobočka banky, v níž byla smlouva uzavřena, tedy místo na území České republiky. 4 Usnesením č.j. 10 C 206/2019-31 ze dne 4. 3. 2020 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému společně se žalobou doručeno dne 15. 10. 2020. 5 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný k výzvě soudu dle ust. § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) nevyjádřil (soud má za to, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání) a žalobce s tímto postupem souhlasil již v žalobě, rozhodl soud bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 6 Rámcovou smlouvou o finančních službách uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 7. 5. 2015 měl soud za prokázané, že [právnická osoba] žalovanému zřídila a vedla účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] 7 Výzvou k zaplacení ze dne 3. 11. 2015 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení nepovoleného debetního zůstatku ve výši 2 236, 241 Kč (jistina). 8 Výpisy z účtu č. [bankovní účet] bylo prokázáno, že k 1. 9. 2016 činil dluh na jistině částku 2 236,24 Kč. <b><i>9 Podle ust. § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.</b></i> <b><i>10 Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</b></i> <b><i>11 Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</b></i> 12 Po zhodnocení všech důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto jí vyhověl. Soud měl za prokázané, že předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o vedení osobního účtu, podle které žalovanému zřídil a vedl účet. Na tomto účtu se žalovaný ocitl v záporném zůstatku a neplnil řádně a včas povinnosti vyplývající ze smlouvy, tj. nevyrovnal debetní zůstatek až do výše minimálního zůstatku na účtu. Smlouva zanikla z důvodu nepovoleného debetního zůstatku, který byl převeden na evidenční účet pohledávek. Předchůdce žalobce tak požadoval jeho zaplacení včetně úroků z prodlení. Soud tak žalovanému, který se tím, že přečerpal sporožirový účet, na úkor žalobce obohatil a bezdůvodné obohacení žalobci nevrátil, zavázal k jeho vrácení soud, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně zákonných úroků z prodlení. 13 Jelikož žalobce měl ve věci plný úspěch, postupoval soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142a o. s. ř. Soud tedy přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch, proti žalované právo na náhradu nákladů, představov