15 C 204/2020-22 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se domáhal zaplacení částky 1 524 Kč (přirážka k jízdnému 1 500 Kč a jízdné 24 Kč) s tvrzením, že žalovaná cestovala 19. 6. 2020 veřejným dopravním prostředkem v [obec], jehož je provozovatelem. Dále tvrdil, že žalovaná se při shora datované přepravní kontrole nevykázala platnou jízdenkou, ani nezaplatila požadovanou přirážku. Jako příslušenství požadoval úrok z prodlení v zákonné výši za dobu od dne následujícího po provedené přepravní kontrole. 2 Žalovaná se přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřila. 3 Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a občanského soudního řádu, neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup. 4 Zápisem o provedené přepravní kontrole předloženým žalobcem bylo prokázáno, že žalovaná cestovala ve shora uvedený den na lince městské hromadné dopravy provozované žalobcem bez platné jízdenky; jízdné ani přirážku nezaplatila. Žalobce rovněž prokázal smluvními přepravními podmínkami, že v době porušení přepravních podmínek žalovanou byla výše jízdného a přirážky stanovena shora uvedenou částkou. 5 Žalobě bylo za použití § 2550 občanského zákoníku a § 18a odst. 2 písm. c) zákona číslo 111/1994 Sb. o silniční dopravě, ve znění platném ke dni skutku a § 37 odst. 5 písm. b) zákona číslo 266/1994 Sb. o drahách v plném rozsahu vyhověno. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci požadovanou přirážku (jejíž výše nepřekračuje zákonný rámec výše přirážky v době jízdy) a úrok z prodlení za požadované období. Výše úroku z prodlení vychází z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V období, za něž je úrok z prodlení požadován, je žalovaná v prodlení se splněním povinností, o něž v řízení jde. 6 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. l občanského soudního řádu. Soud ve věci aplikoval § 14b odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., ve znění platném ke dni zahájení řízení (dále jen„ vyhláška“). Jde totiž o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch, proti žalované právo na náhradu nákladů, představovaných soudním poplatkem 400 Kč (výše po doměření, k tomu viz bod 8 odůvodnění), odměnou advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky v rozsahu 3 x 200 Kč za převzetí zastoupení advokátem a sepis žaloby, odeslanou upomínku, paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 vyhlášky, za výše specifikované úkony, 3x po 100 Kč a dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalované před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku). 7 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení lhůty delší. 8 Soud dále uvádí, že na základě údajů uvedených v žalobě ztotožnil žalovanou a opravil zjevnou písařskou chybu jejího příjmení, aniž by bylo třeba v tomto ohledu vyzývat žalobce. Nicméně tato žalobcova písařská chyba byla důvodem pro nevydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s položkou 2 sazebníku soudních poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) soud z tohoto důvodu doměřil žalobci soudní poplatek, neboť ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (výrok III.).