18 C 319/2019-47 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 15. 7. 2019 domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 398 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci mezi sebou distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřeli dne 24. 4. 2018 a následně v listinné podobě dne 23. 7. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , v níž si sjednali, že žalobkyně na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a žalobkyni zaplatí poplatek za čerpání úvěru a úrok. Mezi účastníky bylo sjednáno, že žalovaný je povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí 1/4 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činí 300,- Kč. První splátka úvěru tak činila 900,- Kč a byla splatná k 31.05.2018. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 45 600 Kč. Součástí žalované částky byl i poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy částka 9 120 Kč - tento poplatek má pokrýt náklady žalobkyně související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobkyně, jejich rezervací pro úvěr a vyplacením žalovanému. Dále byl sjednán úrok z úvěru ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným, byl žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 15 % p.a. místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Z tohoto titulu žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení úroků ve výši 26 388 Kč, který byl vypočten do 10. 4. 2019. Žalobkyně se zároveň domáhala zaplacení smluvní pokuty za prodlení se splácením ve výši 484 Kč, neboť za každých započatých 30 dní prodlení je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 121 Kč a nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Na dluh ze strany žalovaného byla uhrazena částka 36 194 Kč. Žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil, je tak od 1. 3. 2019 v prodlení s částkou 45 398 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.4. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), zejména podle ust. § 1810 a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2395 a násl., upravujících úvěr, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru(dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).5. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.7. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.8. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle ust. § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle ust. § 1812 odst. 2 o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.10. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 4.2018, která byla uzavřena distančně, prostřednictvím elektronických prostředků mezi žalobkyní a žalovaným, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky do celkové výši úvěrového limitu až 35 000 Kč kdy dle čl. 4.1 je klient povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí jednu čtvrtinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky úvěru činí 300 Kč. Podle čl. 4.2 je dlužná částka tvořena součtem jistiny úvěru, poplatkem za čerpání úvěru a případným úrokem, úrokem z prodlení a smluvní pokutou. Podle čl. 5.1 je klient za každé čerpání úvěru povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20% z čerpané jistiny. Podle čl. 6.1 je klient povinen za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení, zaplatit z peněžních prostředků, které byly poskytnuty, úrok ve sjednané celkové výši 20% měsíčně. V případě, že se stane celý dluh splatný postupem dle čl. 6.5 této smlouvy, je povinen zaplatit úrok z peněžních prostředků ve výši 15% ročně místo sjednaného úroku ve výši 20% měsíčně. Podle čl. 6.3 je klient v případě prodlení se splácením dluhu povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých započatý kalendářní měsíc prodlení a nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních 3 kalendářních měsíců prodlení klienta. Podle čl. 6.5 v případě, že klient bude v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce, stává se bez dalšího celý dluh splatným a úvěrující je oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky.11. Výpisy z účtu a výpisy z revolvingového úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 45 600 Kč a žalovaný částečně žalobkyni uhradil částku 36 194 Kč.12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.13. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a vyhověl jí. Žalovaný nárok soud po právní stránce posoudil dle ustanovení § 2395 o.z.. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, které byly vždy s negativním výsledkem, dále dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, kdy jeho čistý příjem byl uváděn ve výši 18.900,- Kč a následně výše příjmu prokázána výplatní páskou, žalovaný neměl náklady na bydlení, neboť žil s rodiči, a ostatní náklady uvedl ve výši 6000 Kč. Vzhledem k tomu, že skutečné výdaje žalovaného lze ověřit jen obtížně, ověřovala je žalobkyně s využitím průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta z údajů uvedených na internetové stránce ČSÚ dostupné na https://www.czs