10 C 122/2020-83 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce (původně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], která později změnila obchodní jméno na [právnická osoba], postoupila pohledávku z žaloby na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 10. 2020) se žalobou doručenou soudu dne 21. 1. 2020 domáhal po žalovaných 1., 2. (dále jen„ žalovaní“) zaplacení částky 502 466,76 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že právní předchůdce žalobce ([anonymizováno] [anonymizována dvě slova], [IČO]) uzavřel s žalovanými smlouvu o stavebním spoření [číslo] v návaznosti na tuto smlouvu byla mezi žalobcem a žalovanými uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 30. 3. 2016 (dále jen " Smlouva). Na základě této smlouvy byla žalobcem vyplacena žalovaným částka ve výši 500 000 Kč. Žalovaní se ve Smlouvě zavázali hradit pravidelnou měsíční splátku úroku z překlenovacího úvěru ve výši 3 413 Kč a pravidelnou měsíční splátku stavebního spoření ve výši 1 005 Kč. Žalovaní však řádně a včas jednotlivé splátky nespláceli a to navzdory četným upomínkám předchůdce žalobce. Vzhledem k tomu, že žalovaní závažným způsobem porušovali povinnosti ze Smlouvy, zejména řádně a včas nehradili jednotlivé sjednané splátky, odstoupil žalobce přípisem ze dne 2. 12. 2019 od Smlouvy. Odstoupením od Smlouvy se stal závazek žalovaných splatným v plné výši spolu s příslušenstvím. Odstoupením od Smlouvy byli žalovaní rovněž vyzváni k zaplacení celého dluhu, který je předmětem této žaloby. K tomuto byla žalovaným poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, lhůta k plnění žalovaným uplynula dne 12. 12. 2019. Po odstoupení od Smlouvy měli žalovaní povinnost uhradit celkem částku ve výši 502 466,76 Kč, na tuto částku však neuhradili ničeho. Celková dlužná částka představuje nezaplacenou jistinu ve výši 500 000 Kč, smluvní úrok ve výši 966,76 Kč vyčíslený ke dni 30. 11. 2019 a neuhrazené poplatky ve výši 1 500 Kč dle podmínek sjednaných ve Smlouvě. Žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení od data 13. 12. 2019, neboť v den předcházející tomuto dni uplynula lhůta k plnění dle odstoupení žalobce a minimálně od tohoto data byli žalovaní v prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobce dále požadoval uhrazení smluvních úroků ve výši 8,19 % p.a, které byly sjednány ve Smlouvě, a které žalobce počítá ode dne následujícího pod dni, kdy bylo odstoupeno od smlouvy. Do dne podání žaloby žalovaní ničeho ani přes písemnou upomínku žalobci neuhradili. 2 Jako předběžnou otázku soud řešil pravomoc a příslušnost soudu - při řešení otázky pravomoci je třeba aplikovat Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („ Brusel I bis“, dále jen Nařízení“). V článku 17 odst. 1 je obsažen taxativní výčet situací, kdy lze pro účely Nařízení pohlížet na smlouvu jako spotřebitelskou, to znamená, že pokud nelze kontrakt podřadit pod jednu z těchto situací, nejedná se o spotřebitelskou smlouvu a bude třeba určit pravomoc podle jiného ustanovení. Z logiky věci vyplývá, že smlouvu o úvěru lze podřadit pouze pod situaci dle ustanovení článku 17 odst. 1 písm. c) Nařízení. K aplikaci tohoto pravidla se však vyžaduje, aby smlouva byla uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státu, na jehož území má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Toto pravidlo si dává za cíl chránit výlučně tzv.„ pasivního spotřebitele,“ tedy osobu, která za účelem uzavření smlouvy neopouští území svého domovského státu. V tomto případě však měli žalovaní bydliště na území Bulharska, což jednoznačně vyplývá z úvodních ustanovení smlouvy. Tím, že žalovaní vycestovali do České republiky a zde uzavřeli inkriminovanou smlouvu, stali se tzv.„ aktivním spotřebitelem,“ na kterého se článek 17 Nařízení nevztahuje. Pravomoc bude tedy nutno určit podle jiného ustanovení, a to sice podle článku 7 odst. 1 Nařízení, dle kterého může být osoba mající bydliště na území členského státu žalovaná u soudu toho členského státu, ve kterém byl nebo měl být daný závazek splněn. Žalovaným závazek vznikl z titulu smlouvy o úvěru, tedy obsah tohoto závazku lze podřadit pod pojem poskytování služeb. U smluv, jejichž předmětem je poskytnutí služby je pak místem plnění místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány. Ze smlouvy je v otázce místa plnění zřetelná vazba na tzv.„ obchodní místo klienta,“ kterým je pobočka banky, v níž byla smlouva uzavřena. Navíc i judikatura Evropského soudního dvora zastává názor, že při určení místa plnění je směrodatný hlavní závazek, u úvěrové smlouvy poskytnutí úvěru. Z výše uvedeného je patrno, že místem plnění je pobočka banky, v níž byla smlouva uzavřena, tedy místo na území České republiky. 3 Žalovaní se k žalobě nevyjádřili, ani neprokázali, že by dlužnou částku žalobci uhradili. Soud usnesením vyzval žalované, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Žalovaní se k této výzvě nevyjádřili, přestože jim bylo usnesení se žalobou doručeno dne 7. 1. 2021. S rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil žalobce již v žalobě. Soud proto v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (o. s. ř.) rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4 Smlouvou o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření [číslo] ze dne 21. 3. 2016, kterou uzavřel předchůdce žalobce ([anonymizována tři slova], [IČO]) jako věřitel a 1. žalovaný jako dlužník a 2. žalovaná jako spoludlužník dne 31. 3. 2016 bylo prokázáno, že na základě této úvěrové smlouvy poskytl věřitel žalovaným překlenovací úvěr až do částky 500 000 Kč s tím, že dlužník požádá o jeho čerpání nejpozději do 31. 12. 2016, a to za účelem modernizace, rekonstrukce a údržby stavby na adrese financované nemovitosti [ulice a číslo], bytová jednotka [číslo] [obec]. Pevná roční úroková sazba byla až do předpokládaného přidělení cílové částky sjednána ve výši 8,19 % p.a. (článek III.) Měsíční splátka úroku byla určena ve výši 3 413 Kč a zároveň se žalovaní zavázali povinností platit částku povinného spoření ve výši 1 005 Kč s tím, že celkový počet měsíčních splátek do předpokládaného termínu přidělení cílové částky je 169. Dle úvěrové smlouvy se žalovaní zavázali plnit veškeré závazky vyplývající ze smlouvy řádně a včas; v případě porušení smluvních závazků byl žalobce oprávněn požadovat okamžité splacení celého meziúvěru a úvěru včetně příslušenství, nebo postupovat podle všeobecných podmínek. 5 Platebním příkazem ze dne 31. 3. 2016 bylo zjištěno, že 1. žalovanému byla vyplacena částka 500 000 Kč na označený bankovní účet. 6 Odstoupením od úvěrové smlouvy [číslo] bylo prokázáno, že předchůdce žalobce oznámil dopisem ze dne 2. 12. 2019 žalovaným, že z důvodu dlouhotrvajícího porušení smluvních povinností (nehrazení pravidelných splátek) předchůdce žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil a vyzval žalované k úhradě dlužné pohledávky ve výši 502 466,76 Kč nejpozději do 10 dnů od obdržení výzvy. 7 Z přehledu plateb předložených žalobcem bylo zjištěno, jakým způsobem žalovaní hradili /nehradili/ splátky úvěru a kdy se dostali s plněním do prodlení s tím, že ke dni 2. 12. 2019 činil celkový dluh 50 466,76 Kč, z toho na jistině 500 000 Kč. <i>8 Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9 Podle ust. § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.</i> <i>10 Podle ust. § 2397 o. z. může úvěrovaný uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.</i> <i>11 Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> 12 Po zhodnocení všech důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto jí vyhověl. Soud měl za prokázané, že předchůdce žalobce uzavřel se žalovanými úvěrovou smlouvou [číslo] dne 31. 3. 2016 o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, na základě které byl žalovaným poskytnut meziúvěr ve výši 500 000 Kč, a to na bytové potřeby. Žalovaní poskytnutý meziúvěr vyčerpali a zavázali se hradit pravidelné splátky úroku z úvěru a splátky na stavební spoření. Žalovaní přestali plnit své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, tedy nehradili pravidelné měsíční splátky, dostali se tak do pr