10 C 225/2021-43 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 10. 5. 2021 domáhal po žalované zaplacení celkové částky 34 610 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 3. 12. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalované ze strany žalobce poskytnut standartní neúčelový úvěr, kdy žalobce v souladu se Smlouvou o úvěru poskytl žalované peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedl na účet určený žalovanou, a to dne 4. 12. 2020, čímž došlo k čerpání peněžitých prostředků ze strany žalované. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč, převedl žalobce na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalobce se s žalovanou ve Smlouvě o úvěru dohodl, že poskytnuté prostředky společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby v částce ve výši 42 000 Kč uhradí žalovaná žalobci v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce na účet žalobce, kdy splatnost 1. splátky byla dohodnuta na den 20. 1. 2021. Žalovaná v dohodnutých měsíčních splátkách žalobci úvěr nesplácela řádně a včas, kdy v souladu s čl. IV. bod 1. písm. d) Smlouvy o úvěru došlo k zesplatnění Úvěru, kdy žalovaná byla v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce a žalované bylo ze strany žalobce odesláno písemné Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 28. 3. 2021 (žalované odesláno dne 28. 3. 2021). Žalobce odeslal žalované celkem 3 Upomínky pro smlouvu [číslo] ze dne 27. 1. 2021, 28. 2. 2021 a Zesplatnění pro smlouvu [číslo] ze dne 28. 3. 2021, přičemž za každou písemně odeslanou upomínku je žalovaná povinna uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou z nich, tj. 3 x 100 Kč. Žalovaná je v současné době v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 31 551 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 150 Kč a neuhrazené jistiny ve výši 28 401 Kč Smluvní strany se ve Smlouvě o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 21,05 %, s ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalovanému rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 28 401 Kč, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. Žalobce před uzavřením Smlouvy o úvěru zkoumal řádně úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná žalobci prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr ze Smlouvy o úvěru je schopna řádně splácet. Dle čl. IV. bod 2. písm. c) Smlouvy o úvěru bylo mezi žalobcem a žalovanou dohodnuto na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se Úvěr v důsledku prodlení žalované stane splatným (čl. IV. bod 1. Smlouvy o úvěru). Žalovaná do okamžiku zesplatnění úvěru tj. do 28. 3. 2021 se dostala do prodlení se splátkami úvěru a to v počtu 3 neuhrazených měsíčních splátek, čímž žalobci vznikl nárok na úhradu 3 smluvních pokut, které jsou splatné okamžikem prodlení žalované se zaplacením jednotlivé měsíční splátky úvěru. Celkem je tedy žalovaná povinna z titulu smluvních pokut, které vznikly neuhrazením měsíčních splátek úvěru, zaplatit žalobci částku ve výši 3 x 499 Kč, tedy 1 497 Kč. Dále žalobci vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy o úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) Smlouvy o úvěru, kdy tyto smluvní pokuty se žádají k zaplacení ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, kdy žalovaná je povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 31 551 Kč od 29. 3. 2021 do 7. 5. 2021, tedy částku ve výši 1 262 Kč. Do dne podání žaloby však žalovaná ničeho ani částečně na dlužnou částku neuhradila. Ke dni podání žaloby tak činila celková dlužná částka 34 610 Kč. Dále se žalobce domáhal jak smluvního úroku ve výši 21,05 % z částky 28 401 Kč od 29. 3. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 28 401 Kč od 29. 3. 2021 do zaplacení. 2 Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ani neprokázala, že by dlužnou částku žalobci uhradila. Soud usnesením vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, přestože žalované bylo usnesení se žalobou doručeno dne 15. 10. 2021 v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). S rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil žalobce již v žalobě. Soud proto v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených důkazů. 3 Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] z 3. 12. 2020, Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 12. 2020, přehledem příjmů a výdajů žalované, posouzením úvěruschopnosti žalované spolu s výpisem z insolvenčního rejstříku, evidencí exekucí, výplatními páskami žalované, výpisem z běžného účtu žalované, výpisem z běžného účtu žalobce, přehledem předepsaných a uhrazených splátek, upomínkami, zesplatněním úvěru ze dne 28.2.2020, podacím archem měl soud prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 3. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které žalované poskytl finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úroky, v celkové výši 42 000 Kč, uhradit v 40 pravidelných splátkách po 1 050 Kč měsíčně, s datem poslední splátky dne 20. 4. 2024. Současně byla sjednána náhrada nákladů za upomínání ve výši 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku, smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, a to jen do okamžiku, kdy se stane úvěr splatným dle čl. IV. bod 2 písm. c) Smlouvy, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to ode dne zesplatnění úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy. Jak náklady upomínání, tak smluvní pokuta byly výslovně ujednány v samotné smlouvě o úvěru. Žalovaná řádně poskytnutý úvěr nesplácela. Žalovaná byla o zaplacení dluhu žalobcem upomínána, přesto poskytnutý úvěr s příslušenství neuhradila, nereagovala ani na předžalobní výzvu. <i>4 Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>5 Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>6 Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>7 Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 8 Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku (§ 1810 a násl. o. z.) i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy), dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 9 Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a vyhověl jí. Žalovaný nárok soud po právní stránce posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. Žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované zejména po nahl