15 C 156/2021-23 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce tvrdil, že žalovaná jako úvěrovaná uzavřela s ním jako úvěrujícím dne 30. 5. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] (dále i jen„ úvěr“), na základě níž byla žalované poskytnuta možnost čerpat úvěr. Žalovaná úvěr čerpala. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však neplnila řádně, věřitel proto úvěr zesplatnil k 29. 10. 2020. 2 K tomuto datu dlužila žalovaná na jistině částku 37 866,39 Kč. 3 Vedle těchto nároků požadoval žalobce i zaplacení úroků ve smluvené výši (28,02 % ročně) z jistiny za dobu od 30. 10. 2020 (za dobu 30. 10. 2020 do 20. 5. 2021 vyčíslených částkou 6 815,33 Kč) a úroků z prodlení v zákonné výši z jistiny (za dobu od do 20. 5. 2021 vyčíslených částkou 1 720,33 Kč). 4 Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. 5 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, neboť k tomu byly splněny veškeré předpoklady dle § 115a občanského soudního řádu. 6 Smlouvou o úvěru z 29. 5. 2011 má soud za prokázané, že žalobce jako úvěrující se zavázal poskytnout žalované jako úvěrované úvěr. Ze smlouvy o úvěru bylo dále zjištěno, že se žalovaná zavázala čerpaný úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem. 7 Výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že úvěr byl čerpán, k datu 14. 8. 2019 dlužila žalovaná na jistině částku 1 314,65 Kč. 8 Výzvou ke splacení celého úvěru měl soud za prokázané, že věřitel zesplatnil úvěr k 14. 9. 2017 a vyzval žalovanou k neprodlené úhradě dluhu. 9 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 12 Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 13 Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud k následujícímu závěru. 14 Žalobce v řízení prokázal, že mezi ním jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena výše popsaná úvěrová smlouva, prokázáno bylo i čerpání úvěru. 15 Úvěrovou smlouvu soud posoudil jako platnou. Při posuzování platnosti se soud zabýval vedle podstatných náležitostí smlouvy o úvěru tím, zda poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Má za to, že poskytovatel se nespokojil jen s informacemi od žalované, ale sám vyvinul potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele totiž nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen zápůjčku splácet, jinak je smlouva neplatná (absolutně, i když je podřízena zákonu č. 257/2016 Sb., k tomu viz závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí z 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). V souzené věci z předložených listin vyplývá, že poskytovatel se před podpisem smlouvy zabýval otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy dostatečným způsobem, vyžádal si od něj nejen potřebné informace, ale i listiny, na základě nichž její schopnost splácet posoudil. 16 Věřitel úvěr zesplatnil po právu (dle hlavy 8 smlouvy). Žalovaná totiž v průběhu trvání smluvního vztahu přestala plnit řádně své smluvní povinnosti, tedy platit řádně splátky a sjednaný úrok. Po právu, v souladu se smlouvou a v návaznosti na shora citovaná zákonná ustanovení, je i požadavek na smluvní pokutu (žalovaná porušila povinnost, která byla smluvní pokutou zajištěna), poplatky včetně plateb za pojištění, úroky. V souladu s § 1970 občanského zákoníku náleží žalobci i právo na úroky z prodlení. V období, za něž jsou požadovány, je žalovaná v prodlení se splněním svých povinností. 17 Ze všech těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 18 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. l občanského soudního řádu. Soud ve věci aplikoval § 14b odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., ve znění platném ke dni zahájení řízení (dále jen„ vyhláška“). Jde totiž o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch, proti žalované právo na náhradu nákladů, představovaných soudním poplatkem 1 515 Kč, odměnou advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky v rozsahu 3 x 500 Kč za převzetí zastoupení advokátem a sepis žaloby, odeslanou upomínku, paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 vyhlášky, za výše specifikované úkony, 3x po 100 Kč a dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). 19 Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalované před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku). 20 Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.