15 C 50/2021-27 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce tvrdil, že žalovaný jako dlužník uzavřel s ním jako věřitelem dne 11. 12. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] (dále i jen„ úvěr“), na základě níž byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat úvěr. Žalovaný úvěr čerpal. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však neplnil řádně, věřitel proto úvěr zesplatnil k 29. 9. 2020. K tomuto datu dlužil žalovaný na jistině částku 25 607,91 Kč, na poplatcích 236 Kč a 530 Kč, na smluvní pokutě 1 500 Kč (sjednané v Hlavě 9 § 1 úvěrových podmínek pro případ, prodlení se zaplacením splátky – 3 x 500 Kč, neboť žalovaný byl v prodlení se třemi splátkami). Vedle těchto nároků požadoval žalobce i zaplacení úroků ve smluvené výši (26,28 % ročně) z jistiny (za dobu 30. 9. 2020 do 27. 1. 2021 vyčíslených částkou 5 082,51 Kč) a úroků z prodlení v zákonné výši z jistiny a poplatků (za dobu od 30. 9. 2020 do 13. 10. 2020 vyčíslených částkou 667,81 Kč). 2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, neboť k tomu byly splněny veškeré předpoklady dle § 115a občanského soudního řádu. 4 Smlouvou o úvěru z 29. 5. 2011 má soud za prokázané, že žalobce jako úvěrující se zavázal poskytnout žalovanému jako úvěrovanému úvěr. Ze smlouvy o úvěru bylo dále zjištěno, že se žalovaný zavázal čerpaný úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem, sjednaná byla smluvní pokuta pro případ, že úvěr bude muset být věřitelem zesplatněn, a to ve výši 8 % z neuhrazené jistiny a úroku. Dále byly ujednány poplatky za vedení a výpisy z účtu a pojištění, ze smlouvy vyplývá i sjednání poplatků za případné vymáhání. 5 Výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že úvěr byl čerpán, k datu 14. 8. 2019 dlužil žalovaný na jistině částku 1 314,65 Kč, na poplatcích 35 Kč, na nákladech na vymáhání 430 Kč, na smluvní pokutě 128 Kč. 6 Výzvou ke splacení celého úvěru měl soud za prokázané, že věřitel zesplatnil úvěr k 14. 9. 2017 a vyzval žalovaného k neprodlené úhradě dluhu. 7 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 10 Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11 Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud k následujícímu závěru. 12 Žalobce v řízení prokázal, že mezi ním jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena výše popsaná úvěrová smlouva (soud ji posoudil jako platnou), prokázáno bylo i čerpání úvěru, ujednaní o smluvní pokutě, poplatcích, platbách pojištění. 13 Úvěrovou smlouvu soud posoudil jako platnou. Při posuzování platnosti se soud zabýval vedle podstatných náležitostí smlouvy o úvěru tím, zda poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Má za to, že poskytovatel se nespokojil jen s informacemi od žalovaného, ale sám vyvinul potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele přitom nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen zápůjčku splácet, jinak je smlouva neplatná (absolutně, i když je podřízena zákonu č. 257/2016 Sb., k tomu viz závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí z 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). V souzené věci z předložených listin vyplývá, že poskytovatel se před podpisem smlouvy zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy dostatečným způsobem, vyžádal si od něj nejen potřebné informace, ale i listiny, na základě nichž jeho schopnost splácet posoudil. 14 Věřitel úvěr zesplatnil po právu (dle hlavy 8 smlouvy). Žalovaný totiž v průběhu trvání smluvního vztahu přestal plnit řádně své smluvní povinnosti, tedy platit řádně splátky a sjednaný úrok. Po právu, v souladu se smlouvou a v návaznosti na shora citovaná zákonná ustanovení, je i požadavek na smluvní pokutu (žalovaný porušil povinnost, která byla smluvní pokutou zajištěna), poplatky včetně plateb za pojištění, úroky. V souladu s § 1970 občanského zákoníku náleží žalobci i právo na úroky z prodlení. V období, za něž jsou požadovány, je žalovaný v prodlení se splněním svých povinností. 15 Ze všech těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 16 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. l občanského soudního řádu. Soud ve věci aplikoval § 14b odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb., ve znění platném ke dni zahájení řízení (dále jen„ vyhláška“). Jde totiž o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch, proti žalovanému právo na náhradu nákladů, představovaných soudním poplatkem 1 116 Kč, odměnou advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky v rozsahu 3 x 300 Kč za převzetí zastoupení advokátem a sepis žaloby, odeslanou upomínku, paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 vyhlášky, za výše specifikované úkony, 3x po 100 Kč a dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). 17 Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku). 18 Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.