17 C 248/2021-31 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 12 849 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 26. 11. 2018 uzavřel žalovaný s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 8 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku do 26. 12. 2018 Smlouva byla uzavřena v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru spol. [právnická osoba], kde zároveň při podpisu smlouvy žalovaný obdržel předmětnou částku. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a paušální náhradu za upomínání ve výši 100 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 účinné od 28. 8. 2020 byla pohledávka postoupena žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 8. 9. 2020. Hodnota celkové pohledávky ke dni postoupení činila 12 849 Kč a sestávala z nesplacené jistiny ve výši 8 500 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 4 249 Kč a paušální náhrady nákladů na upomínání v částce 100 Kč. Dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení, a to jak kapitalizovaný (vypočtený) k datu 10. 8. 2020 částkou 1 240,77 Kč, tak i dosud nevypočtený. Ode dne postoupení pohledávky nebylo na dluh ničeho uhrazeno, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 11. 10. 2021, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 29. 9. 2021). 3. Soud měl prokázáno listinou označenou jako smlouva o úvěru [číslo] že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 26. 11. 2018 se žalovaným smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce 8 500 Kč výplatou v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Úvěr byl poskytnut bezúročně. Zároveň byla pro případ porušení povinnosti žalovaným dlužnou částku splatit dohodnuta ve smlouvě smluvní pokuta ve výši 0,1 % ze splatné, ale nezaplacené částky za každý den prodlení s tím, že tato je splatná den následující po takovém prodlení. Strany dále sjednaly poplatek 50 Kč za každou písemnou upomínku. 4. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 8. 9. 2020. 5. Podáním ze dne 26. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobní návrh zpět co do smluvní pokuty ve výši 4 249 Kč a co do paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč s tím, že nedisponuje žádnými důkazy ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud proto řízení co do částky 4 349 Kč dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 10. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že žádnými odpovídajícími důkazy nedisponuje. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný stav za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele je pak neplatnost smlouvy o úvěru a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení zůstatku jistiny, tj. v daném případě částky 8 500 Kč. Žalobkyni byly zároveň přiznány úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. 11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze částečně, za použití § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., když zastavení řízení ohledně částky 4 349 Kč zavinila zpětvzetím žaloby žalobkyně. Předmětem sporu byla částka 12 849 Kč s příslušenstvím, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 8 500 Kč, tj. co 66 %. Po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci tak byly žalobkyni přiznány náklady řízení ve výši 34 % Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z částek shora uvedených vyjma soudního poplatku, tj. 220,50 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 1 070,50 Kč, ze kterých 32 % činí 663 Kč.