18 C 214/2021-45 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem doručeným podepsanému soudu dne 13. 4. 2021 domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 20 308,14 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela s žalovanou dne 14. 2. 2020 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] (dále jen„ Úvěrová smlouva“). Žalovaná byla v souladu se Smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím Kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se uzavřením Smlouvy zavázala takto poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutí úvěru úroky. Úvěrový rámec činil 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrové smlouvě.Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky a to vždy na 20. den v kalendářním měsíci. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu čerpala částku 20 000 Kč, na úvěr uhradila 3 3 696 Kč, když tato částka byla započtena na úrok, poplatky a jistinu. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně využila své oprávnění - možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení dlužné částky v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 31. 12. 2020, přičemž žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 31. 12. 2020. Žalovaná dlužnou částku ani po zesplatnění neuhradila. Žalovaná tak žalobkyni dluží částku ve výši celkem 20 308,14 Kč, která se skládá z: -) neuhrazené jistiny ve výši 18 149,98 Kč -) poplatků za pojištění ve výši 128,16 Kč -) nákladů na vymáhání ve vši 530 Kč -) smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč Příslušenství pak představuje: -) úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 2 714,28 Kč -) úrok ve výši 26,28 % p.a. od 10. 4. 2021 do zaplacení z částky 18 149,98 Kč -) zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 388,76 Kč (tj. kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění z jistiny, případných poplatků a pokut, do dne sepsání žalobního návrhu) -) zákonný úrok z prodlení od 10. 4. 2021 (tj. ode dne následujícím po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky 20 308,14 Kč. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu neuhradila. Ke zkoumání samotné úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že zkoumala, zda tyto skutečnosti v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr, kdy se posuzovala její příjmová a výdajová stránka, zkoumaly se klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, nahlíželo se do externích úvěrových registrů. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k tomuto postupu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. 4. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle ust. § 1810 a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2395 a násl., upravujících úvěr, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“). <i>5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>7. Podle ust. § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.</i> <i>8. Podle § 122 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>9. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>11. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. [právnická osoba] poskytla žalované úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým limitem 20 000 Kč s tím, že výše měsíční splátky bude činit 4% z dlužné částky, výše RPSN je 37,82 %, roční úroková sazba 26,28 %. Žalovaná měla cekem vrátit společnosti 23 555 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Tyto skutečnosti měl soud prokázány z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou dne 14. 2. 2020, Úvěrovými podmínkami, kterými byly sjednány podmínky revolvingového úvěru. Povinností klienta bylo splácet řádně a včas poskytnutý revolvingový úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky, vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Klient je povinen platit úrok z poskytnutého revolvingového úvěru ve výši 26,28% p.a.. 13. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná průběžně čerpala finanční prostředky převodem hotovosti na účet, nákupem zboží na splátky, prováděla splátky jak řádné, tak i mimořádné, platby byly prováděny opožděně, za což byl žalované účtován úrok z prodlení, náklady za vymáhání, smluvní pokuty. Od září 2020 však na předepsané splátky přestala žalovaná provádět úhrady. K 31. 12. 2020 došlo pak k zesplatnění úvěru. Ani po tomto datu již nebyla provedena žádná úhrada dlužné částky. 14. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 31. 12. 2020 měl soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy a to ve výši 21 831,77 Kč a to nejpozději ve lhůtě 14 dnů od sepsání této výzvy. 15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 16. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a vyhověl jí. Žalovaný nárok soud po právní stránce posoudil dle ustanovení § 2395 o.z.. Žalobkyně prokázala, že posuzovala úvěruschopnost žalované zejména p