18 C 223/2020-51 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 24. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 141 390 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že dne 18. 5. 2018 uzavřeli účastníci úvěrovou smlouvu č. [spisová značka] (dále též jen " Smlouva). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 132 796 Kč za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování - motorového vozidla. [ulice] cena předmětu financování byla 165 996 Kč, přičemž část kupní ceny vozidla byla uhrazená žalovaným při podpisu Smlouvy ve výši 33 200Kč, proto předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí částky 132 796 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 27,473786 % p. a., celkem se tedy žalovaný zavázal svůj úvěr uhradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 775 Kč, kdy první splátka byla dle Smlouvy splatná dne 15. 6. 2018 a konečná splatnost úvěru byla stanovena na den 15.05.2024 Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 271 800 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, a z toho důvodu využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr zesplatnila ke dni 2. 1. 2020, což oznámila žalovanému dopisem z téhož dne. Dlužná částka byla ke dni zesplatnění vyčíslena na 141 390 Kč a skládá se z: dlužných splátek do data zesplatnění úvěru ve výši 22 650 Kč obchodní úrok, který byl spočítán od data poslední splátky před zesplatněním úvěru do data ukončení smlouvy ve výši 1 582 Kč nesplacené jistiny, kterou měl žalovaný hradit po dni zesplatnění ve výši 115 198 Kč smluvních sankcí účtovaných v případě prodlení ve výši 1 500 Kč (3x upomínka po 500 Kč) účelně vynaložené náklady ve výši 460 Kč Ke zkoumání samotné úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že zkoumala, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto úvěry platí a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťovala, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, tyto závazky hradí a to prostřednictvím registru [příjmení] a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Dále srovnávala příjmy a výdaje žadatele o úvěr, které jsou povinnou položkou, jež musí být vyplněna při žádosti o poskytnutí úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. 4. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), zejména podle ust. § 1810 a násl., upravujících závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, ust. § 2395 a násl., upravujících úvěr, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“). <i>5. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>7. Podle ust. § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>8. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle ust. § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle ust. § 1812 odst. 2 o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.</i> <i>10. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>11. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.</i> 12. Z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] ze 18. 5. 2018, která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla k žádosti žalovaného peněžní prostředky ve výši [částka] na zaplacení části kupní ceny vozidla BMW řada 1, úrok byl sjednán ve výši 27,473786 % p.a., žalovaný se zavázal splácet úvěr v 72 měsíčních splátkách po 3 775 Kč splatných vždy do 15. dne v kalendářním měsíci počínaje 15. 6. 2018 Celková splatná částka v případě řádného splácení pak činí 271 800 Kč [ulice] splatnost úvěru byla stanovena na 15. 5. 2024. Žalovaný úvěr nesplácel, byl vyzván k zaplacení celého úvěru když došlo k zesplatnění, což bylo prokázáno dopisem ze dne 2. 1. 2020 včetně dodejky. 13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 14. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a vyhověl jí. Žalovaný nárok soud po právní stránce posoudil dle ustanovení § 2395 o.z.. Žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, které byly vždy s negativním výsledkem, dále dle údajů, které žalovaný uvedl při podání žádosti o úvěr, kdy její čistý příjem byl uváděn ve výši 15 000 Kč, byla předložena pracovní smlouva žalovaného u [právnická osoba] [obec] a následně výše příjmu byla prokázána pohybem na běžném účtu žalovaného u jiného peněžního ústavu – [právnická osoba], jakož i další výdaje žalovaného ověřené z předmětného výpisu z účtu, i z faktur vystavených žalovanému u [právnická osoba] Česká republika. Kromě toho žalovaný uváděl i další příjem partnerky ve výši 17 000 Kč, výdaje na domácnost ve výši 10 000 Kč, což zahrnovalo i náklady na podnájem, neměl žádné vyživovací povinnosti a byl svobodný. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a že žalovaný je tak schopna splácet pravidelné splátky úvěru. Soud na základě těchto tvrzení a provedených důkazů uzavřel, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně svou smluvní povinnost splnila a žalovanému sjednaný úvěr poskytla, žalovaný však úvěr řádně nesplácel, došlo proto k jeho zesplatnění a žalobkyně se nyní po právu domáhala zaplacení zbývající dlužné částky včetně sjednaného úroku i poplatků. Žalobkyně předloženými listinami, a to smlouvou o úvěru, výpisy z účtů, předžalobní výzvou, prokázala svá tvrzení o důvodu vzniku a výši dluhu žalovaného, naopak žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyní tvrzený dluh nevznikl, byl v jiné výši, nebo již zanikl. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 141 390 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení dle § 1970 o.z. z dlužné částky, když prodlení žalovaného stále trvá. Výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném ke dni vzniku prodlení a současně i smluvního úroku z prodlení ve výši 27,474%