20 C 183/2021-42 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem doručeným soudu dne 25. 3. 2021 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku shora s příslušenstvím z titulu dlužného pojistného. Tvrdila, že byla dne 10. 12. 2019 mezi účastníky uzavřena pojistná smlouva [číslo] kterou bylo sjednáno pojištění [anonymizována dvě slova] – [rok] [anonymizováno], pojištěno bylo vozidlo Volkswagen Touareg, [registrační značka]. První pojistné bylo ve výši 914 Kč, pojistné období bylo sjednáno délce kvartální. Pojistná smlouva zanikla k 19. 6. 2020 pro neplacení. Žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení dlužné částky. Dlužné období, kdy pojistné nebylo hrazeno, je 10. 3. 2020 – 19. 6. 2020, přičemž pojistiteli náleží pojistné do konce kalendářního měsíce, součástí žalované částky jsou i náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného 600 Kč za odeslanou upomínku s upozorněním na možný zánik pojištění, tj. celkem je požadováno po žalovaném 1 603 Kč. Úrok z prodlení v zákonné výši byl požadován za dobu 20. 6. 2020 – 25. 3. 2021, tj. ve výši 123 Kč. Žalovaný byl k úhradě vyzván, mj. i předžalobní výzvou ze dne 22. 10. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně s tímto postupem vyslovil souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu, doručené mu na adresu jeho evidenčního pobytu dne 5. 8. 2021 a dne 2. 8. 2021 do zaměstnání postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř., ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>4. Podle § 3 odst. 1 věty prvé zák. č. 168/1999 Sb. zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle odst. 2 téhož ustanovení uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.</i> <i>5. Podle § 12 odst. 1 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem, kdy pojistník, jeho dědic, právní nástupce nebo vlastník vozidla, je-li osobou odlišnou od pojistníka, oznámil pojistiteli změnu vlastníka tuzemského vozidla.</i> 6. Soud považoval za prokázané pojistnou smlouvou pro Autopojištění [anonymizována tři slova], inkasní bilancí, dopisem ze dne 31. 3. 2020 a dne 14. 4. 2020, sazebníkem poplatků, Všeobecnými pojistnými podmínkami a předžalobní upomínkou vč. podacího archu, že účastníci uzavřeli shora citovanou pojistnou smlouvu [číslo] kterou bylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Volkswagen Touareg, [registrační značka] ve vlastnictví žalovaného, roční pojistné 3 654 Kč mělo být hrazeno po 914 Kč (tj. 4x ročně). Počátek pojištění byl sjednán na den sepisu smlouvy, tj. od 10. 12. 2019. Žalovaný uhradil první splátku pojistné 914 Kč, za dobu od 10. 3. 2020 do 18. 6. 2020 nebylo na pojistném uhrazeno ničeho, uhrazeno mělo být taktéž 914 Kč na další 3 měsíce a dále 2 x 300 Kč na poplatcích za upomínání a 89 Kč na vymáhání. Sjednané pojištění zaniklo z důvodu neplacení pojistného. K úhradě splátky pojistného 914 Kč byl žalovaný písemně vyzýván na adresu uvedenou ve smlouvě, tj. [obec a číslo], byl též upozorněn na náklady 300 Kč související s vymáháním dlužného pojistného. Žalovaný byl vyzván dopisem z 1. 7. 2020 k úhradě dlužného pojistného již ve výši 1 303 Kč s uvedením, že předmětná smlouva zanikla dnem 18. 6. 2020 nezaplacením pojistného ve lhůtě stanovené v upomínce. Vyzván byl i dopisem ze 27. 7. 2020 a předžalobní upomínkou z 22. 10. 2020, kdy již byly zahrnuty i náklady na vymáhání 2x 300 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil, že by dlužnou částku uhradil, a proto na základě shora uvedených skutečností soud žalobnímu návrhu v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému uhradit dlužné pojistné a náklady na upomínání v celkové výši 1 603 Kč a dále pak s odkazem na § 1970 obč. zákoníku ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb. uložil uhradit i úroky z prodlení za dobu od 20. 6. 2020 (ode dne po následujícího po dni, kdy pojištění již zaniklo) do 25. 3. 2021 (do podání žaloby) a to ve výši 123 Kč (výrok I.), ač mohla žalobkyně požadovat úroky z prodlení až do zaplacení celé dlužné částky. 7. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm. a) § vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, výzvu k plnění), náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč (výrok II.). 8. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek. 9. S ohledem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. byl rozsudek vyhotoven ve zkrácené verzi.