24 C 48/2019-87 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 2 815,72 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to zčásti kapitalizovaným (do 1.3.2019, tj. do doby postoupení pohledávky). Svůj návrh odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovaným smlouvu o běžném účtu vedeném pod [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] V důsledku porušení závazků žalovaného vznikl na běžném účtu záporný zůstatek, který žalovaný ani přes upomínky právního předchůdce žalobce nevyrovnal, proto byla pohledávka [právnická osoba] dne 1.3.2018 převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena smlouvou ze dne 28.2.2019, účinnou od 1.3.2019, přičemž ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným 2 815,72 Kč na jistině a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 239,76 Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby svůj dluh vůči žalobci neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání, v souladu s § 115a občanského soudního řádu, neboť byly splněny veškeré zákonem předpokládané podmínky pro tento postup. 4. Soud se s ohledem na cizí státní příslušnost žalovaného a bydliště na území Rumunska nejprve ve věci zabýval svojí mezinárodní příslušností, přičemž dospěl k závěru, že tato je ve smyslu ust. čl.3 bod 1. a čl. 5 bod 1. Nařízení Rady ES č. 44/2001 Sb., o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dána. 5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.2.2019. 6. Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 12.7.2017 bylo zjištěno, že žalobce vedl na základě uvedené smlouvy pro žalovaného účet č. [bankovní účet], přičemž k uvedenému účtu nebyl zřízen povolený debet. Z dodatku k rámcové smlouvě ze dne 24.7.2017 bylo zjištěno, že výpisy z účtu byly žalovanému poskytovány elektronicky 1x měsíčně. Z přílohy k rámcové smlouvě bylo zjištěno, že pro založený účet byla žalovanému vydána debetní platební karta Visa Classic. 7. Výpisy z účtu žalovaného bylo zjištěno, že od 1.3.2018 měl žalovaný na svém účtě vedeném žalobcem záporný zůstatek ve výši 2 815,72 Kč, za období 1.3.2018 do 1.3.2019 činily z dlužné částky úroky z prodlení 239,76 Kč. 8. Oznámením žalobce ze dne 1.3.2018 bylo zjištěno, že žalobce žalovaného vyrozuměl o výpovědi smlouvy o účtu a odstoupení od dohody o vydání a používání platebních karet, neboť na sporožirovém účtu žalobce za žalovaným nadále evidoval nepovolený debetní zůstatek ve výši 2 815,23 Kč + úroky z prodlení ve výši 38,56 Kč. 9. Předžalobní výzvou ze dne 9.5.2019 byl žalovaný žalobcem vyzván na adresu sdělenou žalobci jako korespondenční k úhradě dlužné částky v celkové výši 3 101,35 Kč nejpozději do 19.5.2019. 10. Soud shledal podanou žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce vedl pro žalovaného účet podle § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přičemž smlouvu o běžném účtu posoudil soud jako platné právní jednání. Z uvedené smlouvy zároveň vyplývá, že mezi účastníky nebyl sjednán povolený debet, přičemž z výpisů z účtu je zřejmé, že žalovaný takový debet čerpal – k 1.3.2018 činil 2 815,72 Kč a právní předchůdce žalobce z tohoto důvodu od smlouvy s žalovaným odstoupil, resp. ji vypověděl. Žalovanému tak vznikla povinnost dle § 2991 občanského zákoníku vydat žalobci bezdůvodné obohacení spočívající v nepovoleném debetu, který na účtu vznikl, avšak nebyl ve stanovené době přes výzvu vyrovnán. Žalovaný i přes výzvu soudu se k žalobě nevyjádřil, netvrdil žádné skutečnosti, které by uplatněný nárok jakkoli oslabovaly, v řízení zůstal zcela pasivní. Proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobci ve výroku uvedenou částku, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, neboť od 1.3.2018 byl žalovaný v prodlení s plněním svého peněžitého závazku (§ 1970 občanského zákoníku). Výše úroku z prodlení pak vychází z ust. §1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku II. rozsudku rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci byla proti žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1000 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměnou za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, výzva k plnění), náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem DPH, náleží mu dle § 137 odst.3 o.s.ř. dále náhrada DPH ve výši 21%, což představuje částku 189 Kč. V součtu tedy náklady řízení žalobce představují částku 2 089 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku). 12. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako lhůty 3 denní, když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší