6 C 249/2021-25 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 516 Kč s odůvodněním, že dne 20. 3. 2019 žalovaný cestoval prostředkem hromadné dopravy provozované postupitelem [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno] a nemohl se prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Tím naplnil podmínky pro to, aby po něm žalobkyně s ohledem na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 uzavřenou mezi [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem požadovala úhradu částky 1 516 Kč. 2. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně a žalovaný byli vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal, že k tomuto postupu nemají námitek. 3. Soud měl prokázáno ze Zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne [datum], že dne [datum] v 8:29 hodin cestoval žalovaný prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno] na lince [číslo] v zastávce [ulice] – [ulice] se nemohl prokázat řádným platným jízdním dokladem, když totožnost žalovaného byla prokázána občanským průkazem. 4. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb, občanský zákoník (dále jen o.z.), se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 5. Podle § 7 odst. 6 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobní návrh na zaplacení přirážky k jízdnému a jízdného je důvodný. V průběhu řízení měl soud prokázáno, že žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu a ve smyslu shora cit. ustanovení a s přihlédnutím k ust. § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující, pokud se na výzvu pověřené osoby neprokáže platným jízdním dokladem, povinen zaplatit přirážku k jízdnému. Na podkladě výše uvedeného skutkového zjištění a s přihlédnutím k ustanovení § [číslo] a násl. o.z proto soud uzavřel, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 1 516 Kč je důvodný, a proto mu v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil, aby kromě jízdného ve výši 16 Kč zaplatil žalobkyni i 1 500 Kč jako přirážku k jízdnému, tedy aby žalobkyni zaplatil částku 1 516 Kč. Podle § 1968 věta první a § 1970 o.z. bylo žalovanému uloženo, aby kromě jistiny zaplatil žalobkyni úroky z prodlení, tak jak je specifikováno ve výroku tohoto rozhodnutí. 7. Úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Na nákladech řízení tak byla žalobkyni přiznána odměna za 3 úkony po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění a dále 3x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl č. 177/1996 Sb., v platném znění. Odměnu a náhradu hotových výdajů bylo třeba podle § 137 odst. 3 o.s.ř. povýšit o 21 % DPH. Na nákladech řízení byla dále přiznána částka 400 Kč za zaplacený soudní poplatek podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů řízení tak představuje částku 1 489 Kč.