7 C 299/2020-30 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že žalovaná dne 4.6.2020 cestovala dopravním prostředkem - tramvají, linkou č. 22 - veřejné hromadné dopravy provozované žalobcem, uzavřela tak smlouvu o přepravě osob. Při provedené dopravní kontrole se však žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, na výzvu kontrola na místě neuhradila jízdné ve výši 24 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná přes upomínání na pohledávku žalobce ničeho neuhradila. 2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 17.12.2020 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, její souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Zápisem o provedené přepravní kontrole, Smluvními přepravními podmínkami žalobce, Tarifem žalobce, upomínkou ze dne 25.8.2020 spolu s dodejkou bylo prokázáno, že žalovaná dne 4.6.2020 cestovala dopravním prostředkem žalobce - tramvají č. 22, a to bez jízdního dokladu, na místě při provedené kontrole jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč nezaplatila, o zaplacení dlužné částky byla upomínána. 5. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalovaná porušila své povinnosti cestujícího dané ust. § 2550 o.z. a § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v pozdějším znění, když cestovala bez platného jízdního dokladu, žalobci tak vznikl nárok na zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, které žalovaná přes upomínání neuhradila. Soud proto žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobci dlužné jízdné a přirážku k jízdnému, dále i dle § 1970 o.z. povinnost zaplatit úrok z prodlení, který činí 10 % ročně (§ 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.), když se žalovaná od 5.6.2020 ocitla v prodlení. 6. O nákladech řízení v řízení zcela úspěšného žalobce bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch, proti žalované právo na náhradu nákladů, představovaných soudním poplatkem 400 Kč, odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění, a dle § 151 odst. 2 o.s.ř. 21 % DPH ve výši 189 Kč, z odměny advokáta a paušálních náhrad. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně a dle zákona č. 235/2004 Sb. mu vzniká povinnost tuto daň státu odvést. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř.). Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůty k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní.