9 C 155/2021-41 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 8 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to zasláním na účet č. [bankovní účet] dne 19. 8. 2019 s variabilním symbolem [číslo]. Úvěr měl být splacen nejpozději do 18. 9. 2019. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové schránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně odsouhlasila uzavření smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci, zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti byl zaslán návrh smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaná návrh akceptovala, proto byl původním věřitelem úvěr poskytnut. K uživatelskému účtu měla přístup jen žalovaná pomocí vlastního hesla a úvěr byl poskytnut ve výši 8 000 Kč, zasláním na uvedený účet žalované. V datech splatnosti nebyl žalovanou úvěr splacen, a to ani po předchozích upomínkách. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovanou lustrovala ve veřejně dostupných databází a nedošlo k pochybám o platební schopnosti žalované. Pokud by však soud neuznal její nárok z titulu smlouvy o úvěru, požaduje posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení na straně žalované s tím, že na uvedený dluh nebyla zaslána ani žádná dílčí platba. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalované zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, jak k žalobě, tak k navrhovanému postupu. Doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) dne 21. 6. 2021. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu a žalovaná byla usnesením soudu ze dne 30. 4. 2021 vyzvána ke sdělení svého procesního stanoviska. Ve stanovené lhůtě ani do současné doby se však nevyjádřila, soud proto předpokládal, že po daném poučení s navrhovaným postupem souhlasí. 4. Smlouvou o úvěru [číslo] bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou uvedenou smlouvu dne 22. 8. 2019 na částku 8 000 K a žalovaná se zavázala k její úhradě do 30 dnů, když nejprve byla uzavřena tzv. Rámcová smlouva [číslo] s vysvětlením postupů, pojmů, možnosti splatností, smluvní pokuty apod. 5. Výpisem z účtu žalované vedeného u [právnická osoba] bylo prokázáno, že žalované byla na účet připsána částka 8 000 Kč od společnosti [právnická osoba] dne 22. 8. 2019 z účtu č. [bankovní účet] s [variabilní symbol]. 6. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná následně vyzvána předžalobní upomínkou dne 2. 2. 2021, s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou. Zároveň jí bylo oznámeno i postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvána k úhradě. 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný, ale pouze jako bezdůvodné obohacení. 10. Jednalo se totiž o nároky z uzavřené smlouvy o úvěru, soud se proto musel nejprve zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření této smlouvy. Žalobkyně však již v žalobě sdělila, že žalovanou pouze lustrovala ve veřejně dostupných databázích a žádná další šetření neprováděla ani po žalované nepožadovala sdělení o jejích příjmech a výdajích ani doložení dokladů. Soud tak má za to, že smlouva o úvěru je smlouvou neplatnou právě proto, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované. 11. To, že se bude zřejmě jednat o smlouvu neplatnou, si byla vědoma i sama žalobkyně, jak vyplývá z obsahu jejího podání již v žalobním návrhu. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a dosud nevrátila, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, když tuto částku obdržela, ale dosud nevrátila, ač k tomu byla žalobkyní vyzvána a lhůta splatnosti již dávno uplynula. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl co do částky 8 000 Kč, která byla půjčena, ale dosud nebyla vrácena ani žádná její čest. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevrátila dlužnou částku včas, je povinna uhradit i úroky z prodlení, které činí 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 19. 9. 2019 až do zaplacení. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobce zaslal žalované před podáním žaloby tzv. předžalobní výzvu a měl ve věci plný úspěch. Náhrada nákladů je představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení, které byly vypočteny dle § 14b) odst. 1, 5 písm. a) vhl. č. 177/1996 Sb., a to za 2,5 úkonu po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu a jednoduchou výzvu k plnění) dále 3 paušální náhrady po 100 Kč a 21% DPH ve výši 168 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 1 368 Kč. Soud postupoval dle ust. § 14b) vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru, jedná se o částku do 50 000 Kč a jedná se rovněž o žaloby, které jsou podávány týmž žalobcem v obdobných věcech. Soud rovněž nezjistil žádné důvody mimořádného zřetele hodné, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení přiznána. 13. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.