9 C 180/2021-30 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 5 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to zasláním na účet č. [bankovní účet] dne 23. 8. 2016 s variabilním symbolem [číslo]. Úvěr měl být splacen nejpozději do 22. 9. 2016. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové schránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně odsouhlasil znění smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci. Následně zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti byl zaslán návrh smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný návrh akceptoval, proto byl původním věřitelem úvěr poskytnut. K uživatelskému účtu měl přístup jen žalovaný pomocí vlastního hesla a úvěr byl poskytnut ve výši 5 000 Kč, zasláním na uvedený účet žalovaného. V datech splatnosti nebyl žalovaným splacen, a to ani po předchozích upomínkách. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databází a nedošlo k pochybám o jeho platební schopnosti. Pokud by však soud neuznal její nárok z titulu smlouvy o úvěru, požaduje posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení na straně žalovaného s tím, že na uvedený dluh nebyla provedena žádná dílčí platba. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, jak k žalobě, tak k navrhovanému postupu. Doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) dne 26. 7. 2021. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu a žalovaný byl usnesením soudu ze dne 12. 7. 2021 vyzván ke sdělení svého procesního stanoviska. Ve stanovené lhůtě ani do současné doby se však nevyjádřil, soud proto předpokládal, že po daném poučení s navrhovaným postupem souhlasí. 4. Smlouvou o zápůjčce bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným uvedenou smlouvu dne 23. 8. 2016 na částku 5 000 K a žalovaný se zavázal k její úhradě do 22. 9. 2016. 5. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalovanému byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 5 000 Kč dne 23. 8. 2016 s [variabilní symbol]. 6. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný následně vyzván předžalobní upomínkou dne 2. 2. 2021, s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou. Zároveň mu bylo oznámeno i postoupení pohledávky žalobkyni a vyzván k úhradě do tří dnů. 7. Dle ustanovení § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný, ale pouze jako bezdůvodné obohacení. 10. Jednalo se totiž o nároky z uzavřené smlouvy o zápůjčce, soud se proto musel nejprve zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření této smlouvy. Žalobkyně však již v žalobě sdělila, že žalovaného pouze lustrovala ve veřejně dostupných databázích a žádná další šetření neprováděla ani po žalovaném nepožadovala sdělení o jeho příjmech a výdajích ani doložení dokladů. Soud tak má za to, že smlouva o zápůjčce, kterou lze postavit naroveň smlouvám o úvěru, je smlouvou neplatnou právě proto, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného 11. To, že se bude zřejmě jednat o smlouvu neplatnou, si byla vědoma i sama žalobkyně, jak vyplývá z obsahu jejího podání. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni částku 5 000 Kč, když tuto částku obdržel, ale dosud nevrátil, ač k tomu byl žalobkyní vyzván a lhůta splatnosti již uplynula. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl co do částky 5 000 Kč, která byla půjčena, ale dosud nebyla vrácena ani žádná její část. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevrátil dlužnou částku včas, je povinen uhradit i úroky z prodlení, které činí 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 23. 9. 2016 až do zaplacení. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobce zaslal žalovanému před podáním žaloby tzv. předžalobní výzvu a měl ve věci plný úspěch. Náhrada nákladů je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení, které byly vypočteny dle § 14b) odst. 1, 5 písm. a) vhl. č. 177/1996 Sb., a to za 2,5 úkonu po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu a jednoduchou výzvu k plnění) dále 3 paušální náhrady po 100 Kč a 21% DPH ve výši 168 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 1 368 Kč. Soud postupoval dle ust. § 14b) vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru, jedná se o částku do 50 000 Kč a rovněž o žaloby, které jsou podávány týmž žalobcem v obdobných věcech. Soud také nezjistil žádné důvody mimořádného zřetele hodné, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení přiznána. 13. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.