9 C 270/2021-31 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2021 domáhal proti žalované zaplacení částky 6 400 Kč s příslušenstvím, tj. zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 6 400 Kč od 13. 10. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 29. 9. 2020 uzavřel s žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru, dle níž poskytl žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen dne 12. 10. 2020. Dle čl. 3 smlouvy se žalovaná zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání od jeho poskytnutí do jeho úplného splacení. V daném případě se jedná o částku 100 Kč denně, žalobce však požaduje pouze poplatek za dobu do splatnosti poslední splátky úvěru, kdy jeho celková výše činí 1 400 Kč, celkově je tak nárokována částka 6 400 Kč. Uvedl, že úvěr poskytuje prostřednictvím své webové schránky [webová adresa], na které se žalovaná zaregistrovala, zadala osobní údaje a zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté byl zaslán v rámci webového rozhraní návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaná návrh akceptovala, a žalobce proto úvěr vyplatil dne 29. 9. 2020. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření zaslána žalované na adresu zjištěnou z Centrální evidence obyvatel, která je totožná s adresou uvedenou v živnostenském rejstříku. Doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se k žalobě ani k navrhovanému postupu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud měl za to, že s postupem dle § 115a o.s.ř., tedy s rozhodnutím bez nařízení jednání, po daném poučení, souhlasí. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě důkazů ve spise založených, když žalobce s takovýmto postupem vyjádřil souhlas již v žalobním návrhu. 3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobní návrh je důvodný. Smlouvou o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 29. 9. 2020, potvrzením o provedené platbě ve výši 5 001 Kč na účet č. [bankovní účet] dne 29. 9. 2020 bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované částku 5 001 Kč na dobu trvání úvěru 14 dnů ode dne čerpání úvěru do 12. 10. 2020. Poplatek za poskytnutí úvěru činil dle smlouvy 2 % denně z nesplaceného zůstatku úvěru Žalovaná poskytnutý úvěr v dohodnuté lhůtě 12 dnů nesplatila, a to ani na základě výzvy k úhradě ze dne 10. 12. 2020. 8. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti, které by vyvracely tvrzení a důkazy žalobce. V řízení má soud za prokázané, že žalovaná dluží žalobci z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru dle ustanovení § 2395 o.z. půjčenou částku 5 000 Kč a poplatek za půjčení ve výši 2 % denně z půjčené částky, což je 100 Kč denně. Za 14 dnů výpůjční doby se jedná o částku 1 400 Kč. Z žádných důkazů v řízení provedených nevyplývá, že by tento dluh nevznikl, či by zanikl, tj. byl uhrazen, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Ze smlouvy vyplývá, že úvěr ve výši 5 000 Kč byl na dobu 14 dnů, za tuto dobu činí poplatek 1 400 Kč, celkově sr tak jedná o částku 6 400 Kč, která byla přiznána. Soud přiznal žalobci i zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z., jejichž výše vyplývá z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 8,25 % ročně z částky 6 400 Kč od 13. 10. 2020, tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a o. s. ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náhrada sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta za 2,5 úkonu právní služby po 200 Kč, určené dle § 14b odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí zastoupení, sepis žaloby a jednoduchou výzvu k plnění, dále z paušální náhrady hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony po 100 Kč a z 21 % DPH ve výši 168 Kč. Náhrada nákladů řízení tak celkem činí 1 368 Kč a žalovaná je povinna tuto částku zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. V daném případě se jednalo o návrh podaný na ustáleném vzoru, žalovaná částka byla nižší než 50 000 Kč a žalobce podává takovéto žaloby opakovaně. Soud proto rozhodl o výši náhrady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Rovněž nezjistil a žalovaná ani netvrdila žádné okolnosti, pro které by soud neměl žalobci přiznat náhradu nákladů řízení. 10. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena patnáctidenní postupem dle § 160 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k výši částky a době prodlení.