10 C 170/2022-41 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 5. 2022 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 4 889,83 Kč s příslušenstvím (tj. jistiny ve výši 4 181,83 Kč, smluvní pokuty ve výši 708 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 31. 8. 2021 do zaplacení). Tvrdila, že uzavřela s žalovanou na základě žádosti žalované prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně [webová adresa] dne 1. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované dne 1. 2. 2021 úvěr ve výši 3 000 Kč, a žalovaná se ve smlouvě zavázala tento úvěr k poslednímu dni splatnosti uhradit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,9 % denně z vypůjčené částky. Termín splatnosti byl sjednán ke dni 30. 8. 2021. Celková částka, kterou byla žalovaná povinna žalobkyni uhradit, tak činila 6 328,84 Kč. Žalovaná uhradila dne 26. 2. 2021 částku ve výši 1 072,34 Kč (částka byla umořena), dne 9. 4. 2021 částku ve výši 1 074,67 Kč (částka byla umořena). Žalobkyně a žalovaná si ve smlouvě sjednaly pro případ prodlení žalované s vrácením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky (jistiny), ohledně níž je dlužník v prodlení. Vzhledem ke splatnosti úvěru dne 30. 8. 2021 je smluvní pokuta účtována ode dne 31. 8. 2021 z částky 3 000 Kč. Do dne podání žaloby žalovaná ničeho ani přes písemnou výzvu žalobkyni neuhradila. 2. K výzvě soudu ohledně prokázání posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované, a to mj. dotazníkem vyplněným žalovanou, ze kterého je patrný příjem a dále její měsíční náklady. Příjem ze zaměstnání byl ověřen skrze aplikaci [anonymizováno] a dále z žalovanou doložených výpisů z účtu. Za účelem zjištění dosavadního plnění závazků byla mj. provedena lustrace v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS, žádost je automaticky zamítnuta systémem žalobkyně, pokud má žadatel negativní záznam v registru SOLUS nebo je veden v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně tak došla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. 3. Usnesením č.j. 10 C 170/2022-35 ze dne 3. 8. 2022 soud žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalované včetně žaloby doručeno dne 18. 8. 2022 v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalované evidované v informačním systému evidence obyvatel. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila ani neprokázala, že by dlužnou částku uhradila. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřila (soud má za to, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání), rozhodl soud bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněném z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: Dle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru se jednalo o neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč s dobou trvání 180 dní. Jako celková částka, kterou je třeba zaplatit, byla ve formuláři uvedena částka 6 328,84 Kč s tím, že v této je započten úrok ve výši 0,9 % z vypůjčené částky denně. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 1. 2. 2021 žalobkyně jako věřitel poskytla žalované úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit v celkové výši 61328,84 Kč, a to v šesti splátkách, kdy první splátka ve výši 1 072,34 Kč byla splatná k 3. 3. 2021, druhá splátka ve výši 1 072,34 Kč byla splatná k 2. 4. 2021, a třetí splátka ve výši 1 072,34 byla splatná k 2. 5. 2021, čtvrtá splátka ve výši 1 072,34 Kč byla splatná k 1. 6. 2021, pátá splátka ve výši 1 072,34 Kč byla splatná k 1. 7. 2021 a šestá splátka ve výši 967,14 Kč byla splatná k 31. 7. 2021. Úroková sazba byla sjednána pevná ve výši 0,9 % z vypůjčené částky denně (RPSN ve výši 1 732,09 %). Zároveň byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Dle faktury ke smlouvě [číslo] činily měsíční splátky 1 072,34 Kč s tím, že poslední splátka splatná 31. 7. 2021 byla ve výši 967,14 Kč. 10. Z formuláře vyplněného žalovanou soud zjistil, že tato uvedla, že je vdaná, bydlí v pronájmu, je zaměstnaná s příjmem 21 500 Kč měsíčně, přičemž měsíční výdaje činí 3 500 Kč. Jako počet vyživovaných osob domácnosti uvedla jednu a jako počet osob s příjmem osob jednu. Dle výpisu z účtu žalované činil na tomto zůstatek k 31. 10. 2020 částku – 8 641,06 Kč, zůstatek k 30. 11. 2020 částku 6 410,54 Kč a zůstatek k 30. 12. 2020 částku - 6 338,38 Kč. Z výpisů z účtu žalované je také patrné, že v říjnu 2020 čerpala žalovaná půjčku ve výši 35 000 Kč. 11. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze formulář vyplněný žalovanou a výpisy z jejího účtu za dobu tří měsíců před poskytnutím úvěru. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Z předložených listin vyplývá, že výdaje žalované nebyly řádně ověřeny, když nebyla předložena např. nájemní smlouva, SIPO, nebyly zjištěny další výdaje domácnosti, a