10 C 200/2022-30 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 2. 2022 požadovala žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 18 597,66 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 1. 2. 2005 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 8 250 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 31 týdenních (sedmidenních) splátkách po 750 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 9. 2005. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje po žalovaném pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení (dlužná jistina ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 18 597,66 Kč z dlužné částky za období od 7. 9. 2005 do 18. 12. 2020 a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení). Do dne podání žaloby žalovaný ničeho ani přes písemnou upomínku žalobkyni neuhradil. 2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo s účinností k 5. 1. 2020 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 6. 1. 2021. 3. Usnesením č.j. 10 C 200/2022-24 ze dne 10. 8. 2022 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému včetně žaloby doručeno dne 25. 8. 2022, přičemž soud považoval usnesení se žalobou žalovanému za doručené v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalovaného evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřil a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, rozhodl soud v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: 6. Smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 25. 1. 2005, Smluvními podmínkami Smlouvy o půjčce a předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 25. 1. 2005 smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit půjčku v 31 pravidelných týdenních splátkách po 750 Kč, tedy celkem částku 23 250 Kč. Žalovaný v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácel, dosud neuhradil ničeho a byl vyzván k zaplacení dlužné pohledávky. 7. Předně soud uvádí, že s odkazem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, posuzoval věc podle zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník), tedy podle právního předpisu platného do 31. 12. 2013. 8. Podle § 451 odst. 1, 2 občanský zákoník, dále jen obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 9. Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu. 10. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č.142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb. 11. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití zákonných ustanovení shora citovaných dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně na zaplacení částky 15 000 Kč spolu s příslušenstvím, jakožto vydání bezdůvodného obohacení je důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný při podpisu smlouvy o půjčce převzal dne 25. 1. 2005 v hotovosti od právního předchůdce žalobkyně částku 15 000 Kč, kterou však v plné výši nevrátil, na tuto pohledávku žalovaný neuhradil ničeho. Ze strany žalovaného nebylo prokázáno, ale ani tvrzeno, že by na úhradu poskytnuté půjčky bylo žalovaným plněno jinak, než jak bylo tvrzeno žalobkyní. Žalovaný je proto povinen vrátit to, co obdržel a dosud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Soud proto uložil žalovanému, aby ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení vydal žalobkyni majetkový prospěch, který získal bez právního důvodu, tedy aby vydal bezdůvodné obohacení, které na úkor žalující strany získal. Žalovanému tak bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a o. s. ř. Na nákladech řízení tak byla úspěšné žalobkyni přiznána částka 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměna za 3 úkony po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, dále 3 x paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění a podle § 13 odst. 3 o. s. ř. 21 % DPH z odměny a náhrad. Náhradu nákladů řízení celkem ve výši 2 252 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.). 13. Lhůtu splatnosti soud určil jako zákonnou třídenní podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.