10 C 229/2022-94 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému žalobou doručenou soudu dne 16. 3. 2022 zaplacení celkové částky 6 428 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne 20. 8. 2019 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], to ve vlaku 886 mezi stanicemi [obec] a [obec] [část obce], čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle Tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 91 Kč. Dále žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne 4. 9. 2017 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec], čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle Tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 33 Kč. Žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne 9. 9. 2017 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] [anonymizováno] a [obec], čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle Tarifu [anonymizováno] drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 44 Kč. Dále žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne 10. 2. 2018 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec], čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle Tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 16 Kč. Žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne 24. 2. 2018 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], to ve vlaku 871 mezi stanicemi [obec] [část obce] a [obec], čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle Tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 88 Kč. Dále žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne 21. 5. 2019 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], to ve vlaku 77 mezi stanicemi [obec] hl.n. a [obec] hl.n., čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle Tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 156 Kč. Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu vyměřila společnost [právnická osoba] žalovanému přirážku 6 x 1 000 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a Tarifem [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. [právnická osoba], jakožto původní věřitel a postupitel postoupila dne 15. 12. 2015 pohledávku včetně jejího příslušenství [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo]. Společnost [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], jakožto postupitel postoupila dne 4. 6. 2020, dne 9. 11. 2018, dne 28. 3. 2019 a dne 27. 2. 2020 pohledávky za žalovaným včetně příslušenství společnosti [osobní údaje žalobce] (žalobce). Žalovanému byly dne 17. 7. 2020, dne 27. 4. 2019 a dne 20. 3. 2020 odeslány předžalobní výzvy k zaplacení spojených s oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný do dne podání žaloby celkovou dlužnou částku 6 428 Kč neuhradil. 2. Smlouvami o postoupení pohledávek uvedených shora a seznamem postoupených pohledávek prokázal žalobce svoji aktivní legitimaci k uplatnění žalované částky. 3. Usnesením č.j. 10 C 229/20221-88 ze dne 9. 8. 2022 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň ho poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému společně se žalobou doručeno dne 22. 8. 2022, přičemž soud považoval usnesení se žalobou žalovanému za doručené v souladu s ust. § 46b a § 49 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť písemnosti byly doručovány na adresu bydliště žalovaného evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. S ohledem na skutečnost, že žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu dle ust. § 115a o. s. ř. nevyjádřil (soud má za to, že souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání), rozhodl soud bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 5. Předloženými listinami, a to oznámením o závadách a potvrzením o nedodržení SPPO, bylo prokázáno, že žalovaný cestoval bez platné jízdenky dne 4. 9. 2017 ve vlaku [číslo] dne 9. 9. 2017 ve vlaku [číslo] dne 10. 2. 2018 ve vlaku [číslo] dne 24. 2. 2018 ve vlaku [číslo] dne 21. 5. 2019 ve vlaku [číslo] dne 20. 8. 2019 ve vlaku [číslo] [právnická osoba] dlužné jízdné ve výši 33 Kč, 44 Kč, 16 Kč, 88 Kč, 156 Kč a 91 Kč ani přirážku ve výši 1 000 Kč žalovaný na místě neuhradil. Žalobce rovněž prokázal smluvními přepravními podmínkami [anonymizováno] pro veřejnou a drážní osobní přepravu, že v době porušení přepravních podmínek žalovaným byla výše přirážky stanovena částkou 1 000 Kč. Žalobce žalovanému zaslal předžalobní výzvy s oznámením o postoupení pohledávek. 6. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Podle § 37 odst. 5, 6 zákona č. 266/94 Sb., o drahách, v platném znění, cestující který se nemůže na výzvu oprávněného pracovníka žalobce kdykoliv během jízdy nebo v okamžiku vystupování z vozidla prokázat platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a zvláštní přirážku. 8. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Dle shora citovaných zákonných ustanovení žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci přirážku 6 x 1 000 Kč a jízdné v celkové výši 428 Kč spolu se zákonným úrokem. Nárok na přiznání požadovaného úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a výše přiznaného úroku je v souladu s nařízení vl. č. 351/2013 Sb. Navíc žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný, žalobcova tvrzení ničím nezpochybňoval. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. l o. s. ř. a ust. § 142a o. s. ř. Soud přiznal žalobci, který měl v řízení plný úspěch, proti žalovanému právo na náhradu nákladů představovaných soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) § vyhl. č. 177/96 Sb., v pozdějším znění, za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, jednoduchou výzvu k plnění, náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění, 21% daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a paušálních náhrad. Náhradu nákladů řízení, celkem ve výši 1 489 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř). 10. Lhůta k plnění byla stanovena jako zákonná třídenní dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.