109 C 33/2020-60 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se svým žalobním návrhem domáhal po žalovaném zaplacení částky 91 298 Kč s úroky z prodlení, jak již kapitalizovanými ve výši 966,31 Kč a 735,46 Kč, tak i běžícími z částky 85 965 Kč ve výši 10 % ročně od 21. 5. 2020 do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši 18 346,33 Kč a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 13. 2. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 50 000 Kč a k jejímu vyplacení došlo dne 14. 2. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku společně se sjednaným úrokem splácet dle splátkového kalendáře, a to ve 24 měsíčních splátkách po 5 333 Kč Smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, pro podnikatelské účely žalovaného. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradami poskytnuté zápůjčky, v období od 18. 4. 2019 do 3. 12. 2019 uhradil částku 47 997 Kč. Vzhledem k tomu, že v důsledku jeho prodlení se splácením vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut. Dle smluvních ujednání, a to ve výši 7 304 Kč. Když žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 426,64 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 15 dnů. Žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek [číslo] u kterých se ocitl v prodlení v délce 15 dnů, jedná se tak o 9 x 426,64 Kč. Dále podle smlouvy platilo, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 693,29 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů, žalovaný se takto opozdil se splátkami [číslo] jedná se tak o smluvní pokutu v 5 případech po 693,29 Kč. V důsledku tohoto prodlení došlo automaticky k zesplatnění celé zápůjčky k datu 23. 2. 2020. V souladu s bodem 6.4 smlouvy platí, že se při zesplatnění zápůjčky veškeré nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, zahrnující jak jistinu zápůjčky, tak běžný úrok zápůjčky, stávají součástí nové jistiny zápůjčky. [ulice] jistina zápůjčky tak činí 79 995 Kč. Tuto novou jistinu zápůjčky byl žalovaný dle smlouvy povinen uhradit nejpozději do 24. 2. 2020. Zákonné úroky z prodlení jsou v souladu s bodem 6.4 smlouvy požadovány z celé nové jistiny. Dále žalobce požadoval smluvní pokutu ve výši 19 998,75 Kč (tj. 25 % nové jistiny zápůjčky dle bodu 6.5 smlouvy). V souladu s bodem 6.7 smlouvy žalobci náleží smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení žalovaného s úhradou jistiny, přičemž žalobce tuto smluvní pokutu požaduje za období od 25. 2. 2020 do dne vyhotovení žaloby, tj. v částce 18 346,33 Kč. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žalobce požaduje náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena do vlastních rukou dne 20. 9. 2021, nevyjádřil, ač k tomuto byl soudem usnesením ze dne 1. 7. 2021 vyzván a k nařízenému jednání na 12. 1. 2022, k němuž byl předvolán, se bez předchozí omluvy nedostavil. Soud tak postupoval dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného na základě předložených listinných důkazů. 3. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 4. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem a dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 6. Podle § 1806 o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu. 7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1200 Kč. 9. Žalobce smlouvou o podnikatelské zápůjčce [číslo] ze dne 13. 2. 2019, kartou klienta, oznámením o schválení zápůjčky ze dne 15. 2. 2019 spolu s dodejkou, splátkovým kalendářem, dokladem o vyplacení zápůjčky, oznámením o zesplatnění ze dne 23. 2. 2020, fakturami [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] dvěma písemnými pokusy o smír ze dne 23. 5. 2019 a 22. 1. 2020, předžalobní výzvou ze dne 4. 11. 2020 prokázal sjednání zápůjčky žalovanému, ujednání o smluvních pokutách a vrácení zápůjčky ve splátkách. S ohledem na to, že smlouva byla uzavřena mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti (viz mj. označení„ smlouva o podnikatelské zápůjčce“, uvedení IČ žalovaného do záhlaví smlouvy, jakož i bod 1.6 smlouvy), není na místě aplikovat právní předpisy týkající se ochrany spotřebitele. Soud proto posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako platnou. Žalovaný se poskytnuté prostředky ve výši 50 000 Kč zavázal splatit žalobci v 24 měsíčních splátkách po 5 333 Kč, uhradil však pouze 9 splátek, které nebyly ani spláceny dle splátkového kalendáře. Žalobce proto přistoupil k okamžitému zesplatnění nesplacené části zápůjčky, upozornil žalovaného na možné soudní řízení a vyúčtoval sjednanou smluvní pokutu. Žalovaný nejen neprokázal, ale ani netvrdil, že by dluh nevznikl, že by tento uhradil, či že by dluh zanikl jinak. Soud proto žalobnímu návrhu v souladu se shora uvedenými zákonnými ustanoveními a smluvními ujednáními vyhověl a žalobci přiznal i úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Žalobci byla dále přiznána i částka 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovanému byla dne 4. 11. 2020 zaslána předžalobní výzva. 10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 5 483 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast advokáta při jednání soudu dne 12. 1. 2022) po 5 500 Kč (§ 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovné 313,97 Kč osobním automobilem na trase [obec] – [obec] a zpět, náhrada za promeškaný čas na cestě ve výši 200 Kč (100 Kč za každou započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 uvedené vyhlášky) + 21 % DPH ve výši 3 763,93 Kč Celkem tak byly náklady žalobce představovány částkou 27 158,90 Kč. Soud nezjistil a žalovaný netvrdil žádné mimořádné okolnosti, pro které by neměla být žalobci náhrada nákladů řízení přiznána.