11 C 270/2020-112 — Okresní soud v Pardubicích

Žalobkyně se svým žalobním návrhem doručeném soudu dne 1.9.2020 domáhala po žalované zaplacení částky 32 297,40 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) byla dne 23.1.2006 uzavřena Smlouva o sporožirovém účtu, na jejímž základě byl zřízen účet č. [bankovní účet], poté došlo k uzavření rámcové smlouvy, jejímž podpisem došlo též k uzavření smlouvy o účtu a smlouvy o kontokorentním úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr (kontokorent) až do výše 40 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 1 roku od čerpání. Žalovaná porušila sjednané podmínky, když čerpala úvěr ve výši 28 398 Kč a nesplatila jej do 1 roku od čerpání. Vzhledem k tomu, že žalovaná přečerpala úvěr nad povolený limit a byla v prodlení se splacením poskytnutého úvěru, předchůdce žalobkyně vypověděla smlouvu o účtu a související dohody a informovala o tom žalovanou dopisem ze dne 1.3.2018. K uvedenému datu činila pohledávka částku 32 297,40 Kč a skládala se z jistiny úvěru 32 297,40 Kč, nesplacených řádných úroků z úvěru 2 562 Kč a zákonných úroků z prodlení 660,80 Kč. Žalobkyně kromě celkové pohledávky požaduje smluvní úroky z úvěru ve výši 15,9 % p.a. z jistiny od 2.3.2018 a zákonných úrok z prodlení z jistiny od 2.3.2018. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně pohledávku za žalovanou nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2018 uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a neuznávala pohledávku ani z části. Žalovaná vznesla námitku promlčení celého žalovaného dluhu, včetně příslušenství s tím, že tato byla uplatněna až po uplynutí promlčecí doby. Dále uvedla, že v době povolení kontokorentu, a to jak v původní výši 5 000 Kč, tak v nově stanovené výši 40 000 Kč, nebyla věřitelem správně posuzována její schopnost úvěr splácet, a tedy nedošlo k uzavření platné úvěrové smlouvy či její změny. Žalovaná dále namítala, že výpověď smlouvy předchůdkyní žalobkyně neobdržela, ani jí nebylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovanou částku nedluží, v roce 2020 a 2021 uhradila více než 11 000 Kč a další částky hradila i v letech 2018 a 2019. Žalobkyně podáním ze dne 26.3.2021 uvedla, že ke dni výpovědi smlouvy, tj. 1.3.2018, činila pohledávka celkem částku 41 746,37 Kč, na žalobce byla postoupena částka 45 297,40 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 41 397,91 Kč, smluvních úroků ve výši 2 562 Kč (ve výši 18,9 % p.a. z jistiny úvěru od 1.3.2018 do 1.7.2018), zákonného úroku z prodlení ve výši 1 337,49 Kč (ve výši 7,05 % p.a. z jistiny úvěru od 1.3.2018 do 1.7.2018). Žalobkyně úhrady žalované v žalobním návrhu zohlednila, a to v celkové výši 13 000 Kč, když žalovaná v roce 2018 uhradila 5 000 Kč a dne 20.4.2020 částku 8 000 Kč. Uhrazenou částku žalobkyně započetla na vyčíslený zákonný úrok z prodlení, smluvní úroky a částečně na jistinu. Žalovaná po podání žaloby žalobkyni uhradila částku 3 000 Kč. Za období roku 2019 žalobkyně neeviduje žádné další úhrady ze strany žalované. Žalobkyně nedisponuje záznamem výsledků vyhodnocení úvěruschopnosti žalované při sjednávání změny výše úvěrového limitu, avšak předchůdce žalobkyně byla provozovatelem bankovního účtu žalované a měla tak možnost jednoduše ověřit výši měsíčních příjmů a výdajů žalované z přehledu o pohybech na jejím bankovním účtu. I v případě, že by původní věřitel úvěruschopnost žalované skutečně neověřoval, čerpání úvěru žalovanou by představovalo bezdůvodné obohacení a žalovaná by byla stále povinna jej vrátit. Vznesenou námitku promlčení žalovanou žalobkyně nepovažuje za důvodnou, neboť k zesplatnění pohledávky došlo až výpovědí smlouvy ze strany původního věřitele, tj. 1.3.2018 a žaloba v dané věci byla podána dne 1.9.2020. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 3 000 Kč s příslušenstvím z důvodu úhrady této částky po podání žaloby. Podáním ze dne 15.6.2021 žalobkyně opravila svá tvrzení tak, že ke dni výpovědi smlouvy činila pohledávka částku 41 746,37 Kč a skládala se z jistiny úvěru ve výši 41 397,91 Kč, řádných zákonných úroků z prodlení ve výši 348,46 Kč, na žalobkyni pak byla postoupena částka 45 297,40 Kč, jež se skládala z jistiny 41 397,91 Kč, smluvních úroků 2 562 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 1 337,49 Kč. Při jednání soudu dne 9.3.2022 soud usnesením řízení částečně co do částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 3 000 Kč od 2.3.2018 do zaplacení a zákonným úrokem z částky 32 297,40 Kč od 1.3.2018 do 1.7.2018 zastavil. Při jednání soudu dne 9.3.2022 žalobkyně nesporovala, že jí byl poskytnut úvěr ve výši 28 398 Kč, avšak neví, z čeho se uváděná částka přes 41 000 Kč skládá. Dále uvedla, že již uhradila 16 000 Kč, a tedy v případě vydání bezdůvodného obohacení by měla hradit částku 12 398 Kč. Dále namítala, že předchůdkyně žalobkyně řádně a dostatečně nezkoumala její úvěruschopnost, když zkoumala pouze složku příjmů, ale dostatečně nezkoumala složku výdajovou, přičemž tuto si měla řádně ověřit. Žalovaná v řízení nesporovala, že jí byl poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 28 398 Kč, který na svém účtu čerpala, kontokorent jí byl navýšen do 40 000 Kč internetovou formou v dubnu 2014 a že uhradila žalobkyni před podáním žaloby nejméně 13 000 Kč na předmětný úvěr a po podání žaloby 3 000 Kč. Podáním ze dne 8.4.2022 žalovaná mimo jiné uváděla, že pro ověření úvěruschopnosti nepostačí stanovení životních výdajů žalované dle interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů bydlení. Namítala, že výdaje měly být před datem 4.4.2014 zjištěny a zkoumány ve vztahu k žalované individuálně, tedy měly být zjištěny a posouzeny právě jen výdaje přímo její a její rodiny, nikoli uvažovat pouze se statistickým průměrem životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Předchůdkyně žalobkyně ve své zprávě ze dne 1.7.2021 uvedla, že k datu 4.4.2014 ani nebyly zjišťovány žádné příjmy a výdaje žalované, vycházela ze statistických dat, normativních nákladů na bydlení a aktuálních údajů životních nákladů, které nebyly nijak specifikovány. Dále uvedla, že před poskytnutím úvěru ve výši 40 000 Kč dosahovala nižšího příjmu, než který předchůdkyně žalobkyně tzv. napočetla na 25 170 Kč měsíčně a vzhledem k tehdejším skutečným nákladům žalované a výši splátek dluhů v té době dospěla právní předchůdkyně k nesprávnému závěru, že příjem žalované byl dostatečný k pokrytí splátek a životních výdajů. Současně upozornila na to, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr předchůdkyně žalobkyně neměla vycházet pouze z informací poskytnutých žalovanou a měla sama vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností splácet poskytnutý úvěr žalovanou. Žalovaná tak uvedla, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, a proto je úvěrová smlouva absolutně neplatná. Podáním ze dne 23.5.2022 žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována dostatečně a v souladu se zákonem, dle informací od žalované, ale i nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, z nichž jednoznačně vyplynulo, že žalovaná bude schopna své závazky splácet, když žalovaná několik let řádně své závazky splácela. Dále namítala, že žalovaná měla písemně oznámit změny, o kterých lze důvodně předpokládat, že by mohly nepříznivě působit na bankovní obchody. Svou povinnost porušila tím, že původnímu věřiteli podstatnou změnu okolností na své straně neoznámila. Žalovaná se tak snaží těžit ze své vlastní nepoctivosti, když žádala o zvýšení úvěru, aniž by původního věřitele informovala o podstatné změně okolností na své straně a úvěr čerpala. Žalobkyně tak poukazuje na zásadu zákazu zneužití práva ze strany žalované. Žalobkyně dále uvedla, že čerpaná částka v daném případě není likvidační a je v možnostech každého ji v přiměřené době splatit. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.6.2018, včetně přílohy a oznámením o postoupení pohledávek zaslaným právním předchůdcem žalobkyně žalovanému dne 19.7.2018, včetně podacího lístku. Dohodou o změně smlouvy o sporožirovém účtu ze dne 31.1.2008 bylo prokázáno, že dne 23.1.2006 [právnická osoba] zřídila žalované sporožirový účet č. [bankovní účet], přičemž žalovaná uvedla novou korespondenční adresu [adresa]. Předžalobní výzvou ze dne 21.5.2020, včetně podacího lístku, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 32 297,40 Kč s příslušenstvím. Smlouvou o sporožirovém účtu ze dne 23.1.2006 a Rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne 27.1.2014 bylo prokázáno, že [právnická osoba] zřídila žalované sporožirový účet č. [bankovní účet]. Smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 31.1.2008 a smlouvou o poskytování služeb servis 24 ze dne 31.1.2008 bylo prokázáno, že žalované byl poskytnut úvěr na sporožirovém účtu až do výše 5 000 Kč a žalované bylo poskytnut