11 C 5/2020 — Okresní soud v Pardubicích

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26.8.2019 domáhala po žalované zaplacení částky 10.290 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 20.1.2014 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“) Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy dodával postupitel žalované energie a související služby na odběrné místo [obec a číslo]. Na základě smlouvy došlo následně k vyúčtování dodaných služeb postupitelem žalované spočívající v dodání energií dle smlouvy ve výši 26.375 Kč za fakturační období od 1.6.2016 do 27.2.2017 na základě faktury [číslo], když po odečtení úhrad ve výši 13.950 a další částky 3.630 zbývá uhradit 8.795 Kč, dále postupitel vyúčtoval fakturou [číslo] částku 27.869 Kč, na kterou byly přijaty platby ve výši 26.374 Kč a zbývá uhradit 1.495 Kč za fakturační období od 1.6.2016 do 27.2.2017. Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit regulovanou cenu. Žalovaná se následně dostala do prodlení s úhradou svých smluvních závazků dle Smlouvy neuhrazením dlužných částek, a tak postupitel byl nucen ukončit smluvní vztah se žalovanou. Dluh žalované za odběr plynu ve výši 8.795 Kč se stal splatný dne 27.3.2017 a ve výši 1.495 Kč se stal splatný dne 25.8.2017. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení. Do dne podání žaloby žalovaná ani přes písemnou výzvu žalobci ničeho neuhradila. Žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem účinné k 17.6.2019, jakož i oznámením žalované o postoupení pohledávky, prokázala svou aktivní legitimaci k uplatnění žalované částky. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6.4.2020 č.j. 11 C 5/2020-36 byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím (výrok I.) a uhradit náklady řízení ve výši 2.252 Kč (výrok II.) s tím, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila a soud na základě listinných důkazů dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o dodávce plynu, předchůdce žalobkyně dodal žalované zboží, které vyúčtoval doplatkem ve výši 10.290 Kč, přičemž žalovaná neprokázala, že by uvedenou částku uhradila. Proti uvedenému rozsudku okresního soudu podala žalovaná odvolání. Namítala, že požadované částky od [právnická osoba] rozporovala a požadovala zaslání faktury k oprávněnosti částky, tato však jí nebyla předložena. Žalobkyně namítala promlčení uplatněné pohledávky. V podání ze dne 25.2.2021 žalovaná uvedla, že dle tvrzení žalobkyně z jí zaplacené částky 13.800 Kč byla část uhrazena na údajný dluh za rok 2015 až 2016 ve výši 3.630 Kč. Podáním ze dne 17.12.2020 žalobkyně uvedla, že všechny nároky žalobkyně byly splatné v roce 2017 a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán dne 26.8.2019, tedy s ohledem na tříletou promlčecí lhůtu je patrné, že k promlčení nároku nedošlo. Podáním ze dne 25.2.2021 žalovaná uvedla, že v roce 2017 reklamovala dodatečnou fakturu předchůdce žalobkyně (za rok 2015 2016) na [obec] [anonymizována dvě slova], která jí sdělila, že je neobvyklé vystavovat dodatečnou fakturu později než po běžném zúčtovacím období (z předminulého roku), požadovali fakturu, tuto žalovaná požadovala od předchůdkyně žalobkyně, ale zaslána nebyla. Periodická faktura za rok 2015 2016 nebyla zaslána žalované ani v roce 2019. Při jednání odvolacího soudu dne 17.3.2021 žalovaná uvedla, že předložené periodické faktuře [číslo] nevěří, dále uvedla, že částky plynoucí z faktur, které jsou předmětem řízení za dodávku plynu v období 1.6.2016 až 27.2.2017, tyto uhradila platbou ze dne 16.10.2017 v částce 13.801 Kč. Fakturu za předchozí období let 2015 2016 zřejmě obdržela, vychází z toho, že pokud ji obdržela, musela případný nedoplatek zaplatit, neboť to tak dělá vždy. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 31.3.2021 č.j. 27 Co 30/2021-137 byl rozsudkem okresního soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud uvedl, že žalovaná v odvolání a doplňujících podáních namítala, že dodávky za plyn v období od 1.6.2016 do 27.2.2017, vyúčtované fakturami z 12.3.2017 a 11.8.2017 (viz faktury č.l. 11 a 13 spisu, z nichž dle dosavadních žalobních tvrzení žalobkyně požaduje uhradit na jistinách částky 8.795 Kč a 1.495 Kč) již uhradila platbou ze dne 16.10.2017 v částce 13.801 Kč, respektive odmítá, že by šlo o platbu na úhradu dodaného plynu za předchozí fakturační období (2015 2016), když k tomu soudem vyžádanou fakturu (viz č.l. 105-106 spisu) považuje za nevěrohodnou. Odvolací soud uvedl, že z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně eviduje uvedenou platbu žalované ze dne 16.10.2017, tuto však v částce 10.171 Kč započítává na periodickou fakturu po splatnosti a ve zbývající výši 3.630 Kč na fakturu týkající se období od 1.6.2016 do 27.2.2017, splatnou dne 27.3.2017 (doplacení částky 8.795 Kč). Odvolací soud uložil okresnímu soudu žalobu opětovně projednat, žalobou uplatněný nárok posoudit nejen z hlediska dosavadních skutkových tvrzení žalobkyně, ale i z hlediska skutkové a důkazní argumentace žalované, kde žalovanou poučí o jejích procesních povinnostech, tj. o břemenu tvrzení a o důkazním břemenu, současně provést nezbytné důkazy a ve věci opětovně rozhodne, přičemž se vypořádá i odvolacími námitkami žalované, zejména námitky promlčení žalobou uplatněného nároku. Při jednání soudu dne 30.8.2021 žalovaná uvedla, že si nechala zpracovat posudek energetického úřadu, který jí sdělil, že [anonymizováno] postupoval v rozporu se smlouvou a účtoval jí dle jiného ceníku, z [anonymizováno] jí napsali, že s ní byl podepsán ceník A, ale [anonymizováno] asi po roce začal účtovat dle ceníku B, který nepodepsala a byly zvyšovány zálohy. Takové jednání považuje za nekalé obchodní praktiky. Uvedla, že uhradila celou platbu za období 2016 až 2017 a dlužné částky za vyúčtování za období 2015 až 2016 neuznává, neboť žádná výzva k doplatku jí nepřišla. Při odchodu k jiné společnosti jim [anonymizováno] poslal dvě konečné faktury za poslední dva roky, kdy uznala a zaplatila za poslední období, avšak za rok 2015 částku neuznala, když si není vědoma, že by za rok 2015 něčeho dlužila. Žalovaná současně namítala, že částka za rok 2015 je již promlčená. Dále uvedla, že žalobkyně, respektive její právní předchůdce si část platby bez jejího svolení započetla na pohledávku účtovanou za rok 2015 až 2016, který však neuznává, a proto má za to, že pohledávku za rok 2016 až 2017 zcela uhradila. Dále namítala, že údajná dlužná částka za předchozí období, než je žalované, je špatná celá s tím, že toto si bude muset nechat přepočítat a následně zašle soudu. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 20.1.2014 uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou jako zákazníkem měl soud prokázáno, že se předchůdce žalobkyně zavázal žalované dodávat sjednané množství plynu do odběrného místa [obec a číslo] a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni řádně a včas dohodnutou platbu za tuto dodávku plynu a za distribuční služby. Účastníci se dále dohodli, že cena plynu je dána aktuálně platným Ceníkem Obchodníka. Fakturou [číslo] (končený účet) za sdružené služby dodávky plynu za období od 1.6.2016 do 27.2.2017, splatnou dne 27.3.2017, bylo prokázáno, že žalované byl vyúčtován doplatek za spotřebu plynu a služeb ve výši 12.425 Kč, a to na odběrné místo [obec a číslo]. Fakturou [číslo] za sdružené služby dodávky plynu za období od 1.6.2016 do 27.2.2017, splatnou dne 25.8.2017, bylo prokázáno, že žalované by vyúčtován doplatek za spotřebu plynu a služeb ve výši 1.495 Kč, a to na odběrné místo [obec a číslo]. E-mailovou korespondencí z července 2019 mezi žalobkyní a žalovanou bylo zjištěno, že žalobkyně žalované na základě její žádosti zaslala požadované dokumenty a sdělila, že pohledávka do 31.7.2019 činí 12.112 Kč, k tomu žalovaná uvedla, že dne 16.10.2017 uhradila ze svého účtu částku 13.801 Kč. Úhradu uvedené částky si žalobkyně ověřila u své předchůdkyně, která potvrdila připsání částky 13.801 Kč s tím, že z této částky byla douhrazena periodická faktura v částce 10.171 Kč splatná dne 20.6.2016 a zbytek, tj. 3.630 Kč, byl zaúčtován jako částečná úhrada konečné faktury splatné 27.3.2017, která byla žalobkyní postoupena. Toto bylo následně sděleno žalované dalším e-mailem a žalovaná byla opětovně vyzvána k úhradě částky 12.112 Kč včetně příslušenství k datu 31.7.2019. Tabulkou o pohledávkách vyhotovené žalobkyní bylo zjištěno, že na fakturu s variabilním symbolem [číslo], vystavené 12.3.2017, splatné 27.3.2017 ve výši 12.425 Kč bylo dne 16.10.2017 zaplaceno 3.630 Kč, nedoplatek tak činí 8.795 Kč. Kontrolou smluvních údajů bylo prokázáno, že zákaznické [číslo] je evidováno na odběratele [celé jméno žalované] (dříve [celé jméno původní účastnice]) s adresou [adresa žalované a původní účastnice]. Periodickou fakturou [číslo] včetně detailního rozpisu a tabulky s částečnou úhradou bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně vyúčtova