15 C 144/2022-37 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se domáhal zaplacení částky 1 505 Kč (1 500 Kč přirážka + 5 Kč doplatek jízdného) s tvrzením, že žalovaná cestovala 2. 12. 2020 veřejným dopravním prostředkem v [obec]. Jeho provozovatelem je Dopravní podnik [územní celek], [anonymizováno] (dále v odůvodnění i jen jako„ postupitel“), který mu předmětnou pohledávku postoupil. Dále tvrdil, že žalovaná se při přepravní kontrole nevykázala platnou jízdenkou (předložila jízdenku toliko nižší tarifní hodnoty), ani nedoplatila v plném rozsahu jízdné a požadovanou přirážku. Jako příslušenství požadoval úrok z prodlení v zákonné výši za dobu uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. 2 S ohledem na to, že rodiče žalované na základě výzvy soudu nesdělili, že jsou připraveni hájit zájmy nezletilé žalované v řízení, ustanovil jí soud z důvodu ochrany práv opatrovníka. 3 Opatrovník vyjádřil pochybnost o pasivní legitimaci žalované. Odkázal dále na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1041/14. 4 Zápisem o provedené přepravní kontrole předloženým žalobcem bylo prokázáno, že žalovaná cestovala shora uvedeného dne na lince městské hromadné dopravy provozované předchůdcem žalobce bez platné jízdenky, totožnost byla ověřena hlídkou městské policie (konkrétně strážník 74). 5 Žalobce prokázal smluvními přepravními podmínkami předchůdce, že v době porušení přepravních podmínek žalovanou byla výše přirážky a jízdného stanovena shora uvedenými částkami. 6 Soud žalobě vyhověl, a to z následujících důvodů. 7 Projednávaná věc je u podepsaného soudu jediným sporem žalované o zaplacení dlužného jízdného a přirážky. Soud tedy neshledal, že by o řádném ověření totožnosti mělo být nějakých pochyb. 8 Pokud jde o námitku opatrovníka ohledně oznámení postoupení pohledávky na žalobce, tak pokud žalovaná doposud žalobci ani jeho předchůdci neplnila, je to bez významu. 9 V dané věci jde o doplatek jízdného, neboť žalovaná použila jízdenku nižší hodnoty, z čehož pak dle soudu jasně vyplývá, že si byla dobře vědoma toho, že za jízdu prostředkem hromadné dopravy je třeba zaplatit. 10 Žalobě bylo za použití § 2550 občanského zákoníku a § 18a odst. 2 písm. c) zákona číslo 111/1994 Sb. o silniční dopravě, ve znění platném ke dni skutku a § 37 odst. 5 písm. b) zákona číslo 266/1994 Sb. o drahách v plném rozsahu vyhověno. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci jako současnému věřiteli (na základě předložené postupní smlouvy uzavřené dle § 1879 občanského zákoníku) jízdné s požadovanou přirážkou (jejíž výše nepřekračuje zákonný rámec v době jízdy) a úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 1970 občanského zákoníku. V období, za něž je úrok z prodlení požadován, je žalovaná v prodlení. Je bez významu s ohledem na znění Smluvních přepravních podmínek předchůdce žalobce, zda žalované byla či nebyla doručena upomínka. Její prodlení nastalo už tím, že přirážku neuhradila ve lhůtě těmito podmínkami stanovené, kdy navíc mohla dosáhnout výrazného snížení přirážky. 11 Pokud jde o procesní způsobilost žalované, odkazuje soud na nález Ústavního soudu z 28. 11. 2017, sp. zn. II. ÚS 1864/16, kde Ústavní soud zevrubně rozebral problematiku soudního řízení o zaplacení dlužného jízdného a přirážky, v němž vystupuje nezletilý žalovaný, a to včetně procesní způsobilosti. Na jeho obsah možno v plném rozsahu odkázat, kdy soud jen dodává, že je plně uplatnitelný v daném řízení. 12 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. l občanského soudního řádu ve spojení s § 142a a § 150 občanského soudního řádu. Žalobce v řízení neprokázal odeslání předžalobní výzvy. Přitom u nezletilého žalovaného je třeba právě na odeslání výzvy k dobrovolnému splnění klást velký důraz, jak plyne ze soudem označeného nálezu Ústavního soudu. Na žalobcem předložené výzvě uvedena adresa, která odporuje vůli žalované vyjádřené při přepravní kontrole. Žalobce doklad k odeslání této výzvy na správnou adresu (za kterou soud považuje korespondenční adresu v zápise uvedenou) nenabídl. Při jednání soud hodlal žalobce s ohledem na obranu žalované poučit dle § 118a občanského soudního řádu. Neúčastí na jednání se žalobce sám možnosti být poučen zbavil. Tedy mu soud i přes úspěch ve věci samé nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud si je vědom judikatury ohledně problematiky předžalobní výzvy (například rozhodnutí Nejvyššího soudu z 26. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4235/2017), nicméně ve smyslu nálezu citovaného v předchozím bodě třeba uvést, že pokud žalovaná uvedla v rámci přepravní kontroly korespondenční adresu [adresa] adresu jinou (pokud jí vůbec zasílány byly), tak věřitel vůbec nerespektoval její věk a ochranu jejích práv právě z důvodu nízkého věku. 13 Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení lhůty delší. 14 Náklady vynaložené v souvislosti s účastí opatrovníka ponese stát, neboť žalovaná nebyla v řízení úspěšná, nicméně s ohledem na svůj věk splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.