15 C 257/2022-28 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce tvrdil, že žalovaný jako dlužník uzavřel s ním jako věřitelem dne 17. 11. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále i jen„ úvěr“), na základě níž byla žalovanému poskytnuta možnost čerpat úvěr. Žalovaný úvěr čerpal. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však neplnil řádně, věřitel proto úvěr zesplatnil k 15. 11. 2021. K tomuto datu dlužil žalovaný na jistině částku 57 035,89 Kč, na poplatcích 230 Kč, na pojištění 434,13 Kč. Na smluvní pokutě pak 500 Kč (jde o smluvní pokutu sjednanou v článku 7 smlouvy pro případ, prodlení se zaplacením splátky). Vedle těchto nároků požadoval žalobce i zaplacení úroků ve smluvené výši z jistiny (za dobu od 16. 11. 2021 do 14. 2. 2022 vyčíslených částkou 8 870,55 Kč) a úroků z prodlení v zákonné výši z jistiny a poplatků (za dobu od 30. 11. 2021 do 14. 2. 2022 vyčíslených částkou 1 043,62 Kč). 2 Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3 Věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání, neboť k tomu byly splněny veškeré předpoklady dle § 115a občanského soudního řádu. 4 Smlouvou o úvěru ze 17. 11. 2020 má soud za prokázané, že žalobce jako úvěrující se zavázal poskytnout žalovanému jako úvěrovanému revolvingový úvěr. Ze smlouvy o úvěru bylo dále zjištěno, že se žalovaný zavázal čerpaný úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem, sjednaná byla smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkami ve výši 500 Kč. Dále byly ujednány poplatky za vedení a výpisy z účtu a pojištění, ze smlouvy vyplývá i sjednání poplatků za případné vymáhání. 5 Výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že úvěr byl čerpán, v návaznosti na zesplatnění dlužil žalovaný na jistině částku 57 035,89 Kč, na poplatcích 230 Kč, na pojištění 434,13 Kč. Na smluvní pokutě pak 500 Kč. 6 Výzvou ke splacení celého úvěru měl soud za prokázané, že věřitel zesplatnil úvěr k 15. 11. 2021 a vyzval žalovaného k neprodlené úhradě dluhu. 7 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 10 Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11 Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud k následujícímu závěru. 12 Žalobce v řízení prokázal, že mezi ním jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena výše popsaná úvěrová smlouva (soud ji posoudil jako platnou), prokázáno bylo i čerpání úvěru, ujednaní o smluvní pokutě, poplatcích, platbách pojištění. 13 Úvěrovou smlouvu soud posoudil jako platnou. Při posuzování platnosti se soud zabýval vedle podstatných náležitostí smlouvy o úvěru tím, zda poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Má za to, že poskytovatel se nespokojil jen s informacemi od žalovaného, ale sám vyvinul potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele přitom nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen zápůjčku splácet, jinak je smlouva neplatná (absolutně, i když je podřízena zákonu č. 257/2016 Sb., k tomu viz závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí z 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). V souzené věci z předložených listin vyplývá, že poskytovatel se před podpisem smlouvy zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy dostatečným způsobem, vyžádal si od něj nejen potřebné informace, ale i listiny, na základě nichž jeho schopnost splácet posoudil. 14 Věřitel úvěr zesplatnil po právu (dle hlavy 8 smlouvy). Žalovaný totiž v průběhu trvání smluvního vztahu přestal plnit řádně své smluvní povinnosti, tedy platit řádně splátky a sjednaný úrok. Po právu, v souladu se smlouvou a v návaznosti na shora citovaná zákonná ustanovení, je i požadavek na smluvní pokutu (žalovaný porušil povinnost, která byla smluvní pokutou zajištěna), poplatky včetně plateb za pojištění, úroky. V souladu s § 1970 občanského zákoníku náleží žalobci i právo na úroky z prodlení. V období, za něž jsou požadovány, je žalovaný v prodlení se splněním svých povinností. 15 Ze všech těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 16 O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Účelně vynaložené náklady jsou u zcela úspěšného žalobce představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 329 Kč, odměnou advokáta dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (dále i jen„ vyhláška“) v rozsahu 2 x 3 460 Kč za převzetí zastoupení advokátem a sepis žaloby, odměnou advokáta ve výši 1 730 Kč za odeslanou předžalobní výzvu (tj. upomínku) dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky, paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 vyhlášky za výše specifikované úkony, tj. 3x po 300 Kč. Dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu pak náleží k výše uvedeným částkám suma představovaná daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). 17 Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku). 18 Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.