15 C 300/2021-94 — Okresní soud v Pardubicích

1 Žalobce se proti žalovanému domáhal následujícího plnění: a) částky 357 125,93 Kč představující neuhrazený zůstatek úvěru a částky 13 239,70 Kč jakožto neuhrazených úroků, které dle smlouvy k zůstatku přirostly (dále v odůvodnění v souhrnu i jen„ jistina“), b) úroku z prodlení v zákonné výši za dobu od 2. 4. 2021, c) úroku ve výši sjednané ve smlouvě (13,9 % ročně) z jistiny popsané pod písm. a) tohoto bodu odůvodnění, a to za dobu od 2. 4. 2021, d) poplatků ve výši 2 419 Kč. 2 Tvrdil, že [právnická osoba] poskytla jako úvěrující žalovanému jako úvěrovanému na základě smlouvy z 29. 4. 2019 (dále v odůvodnění i jen„ smlouva“) úvěr ve výši 350 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej zaplatit spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Své povinnosti však neplnil, proto úvěrující úvěr zesplatnil. 3 Dále žalobce tvrdil, že výše specifikované pohledávky za žalovaným nabyl od úvěrujícího smlouvou o postoupení pohledávek. 4 Žalovaný je pobytu neznámého. Proto mu byla ustanovena opatrovnice. 5 Co se týče otázky pravomoci soudů České republiky a místní příslušnosti soudu podepsaného, tato je dána charakterem sporu. Na věc totiž dopadá nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění). Souzená věc je bez jakékoli pochyby věcí občanskou. Dle článku 7 citovaného nařízení osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. V dané věci šlo o závazkový právní vztah, založený smlouvou o účtu, u něhož měl žalovaný povinnosti plnit a splnit na území České republiky. Je tedy zřejmé, že pravomoc soudů České republiky je v dané věci dána a z tohoto důvodu, přitom jde o příslušnost mezinárodní i místní (arg.„ ...u soudu místa...“), v důsledku čehož se pro stanovení místní příslušnosti v těchto případech již neužijí pravidla občanského soudního řádu týkající se určení místní příslušnosti. 6 Žalobce prokázal úvěrovou smlouvou shora uvedenou skutkovou verzi ohledně sjednání úvěru, ujednání o úrocích, vrácení úvěru ve splátkách. Výpisy z účtu prokázal i čerpání úvěru. 7 Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8 Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9 Dle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 10 Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11 Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr; vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 12 V souzené věci z předložených listin vyplývá, že úvěrující před podpisem smlouvy o úvěru se zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát závazkům ze smlouvy o úvěru dostatečným způsobem. Měl totiž k dispozici kreditní historii žalovaného, kterému byla právě na účet u banky zasílána mzda. Mohl zároveň posoudit, zda žalovaným uváděné výdaje na bydlení a životní potřeby nějak nevybočují. Ověřil si i to, že žalovaný nemá jiný úvěr než ten, který byl právě u banky a byl úvěrem poskytnutým konsolidován. 13 Smlouvu o úvěru tedy soud posoudil jako platnou. 14 Po provedeném dokazování soud žalobě vyhověl, pokud jde o požadavek na zaplacení jistiny, úroku z jistiny, poplatků. Požadovaná plnění jsou po právu dle smlouvy a dle § 2395 občanského zákoníku (vrácení úvěru, zaplacení poplatků, úroku) a § 1970 občanského zákoníku (zaplacení úroku z prodlení), v návaznosti na prodlení žalovaného se splácením sjednaných splátek v rozsahu převyšujícím zákonný rámec pro odstoupení od smlouvy a zesplatnění dle § 2394 občanského zákoníku. 15 Úroky byly ve smlouvě sjednány ve výši, kterou soud považuje za úplatu přiměřenou vzhledem k výši úvěru a délce poskytnutí peněz (přiměřeně k tomu i viz § 1802 občanského zákoníku). 16 Právo na úroky z prodlení je vedle úroků dáno, neboť úrok z prodlení je zákonnou sankcí pro případ prodlení dlužníka s placením peněžitého plnění a úrok vyjadřuje cenu zapůjčených peněz placenou i v případě řádného dodržování smlouvy. 17 Soudem přiznané požadavky nejsou v rozporu s § 168 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 18 Pokud jde o započtení plnění učiněných žalovaným, vyšel soud z ustanovení § 1932 občanského zákoníku a uzavírá, že věřitelem provedený zápočet tohoto plnění tomuto ustanovení odpovídá. 19 Pokud jde o to, že úrok z prodlení požadoval žalobce i z kapitalizovaných úroků, nutno vyjít z textu úvěrové smlouvy. Konkrétně z článku 3.1., dle něhož se úroky z úvěru stávají mimo jiné při zesplatnění součástí jistiny. Takový postup je přitom v souladu s § 1806 občanského zákoníku. 20 Přiznaná plnění pak náleží žalobci, jako aktuálnímu věřiteli, který nabyl pohledávku na základě výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. občanského zákoníku). 21 O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů účelně vynaložených. 22 Za účelně vynaložené pokládá soud u žalobce následující náklady: a) zaplacený soudní poplatek 14 912 Kč, b) odměnu advokáta dle § 7 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. (dále i jen vyhláška) v rozsahu 3x 9 820 Kč za převzetí zastoupení advokátem, sepis žaloby, účast na jednání, c) odměnu ve výši 4 910 Kč za odeslanou upomínku dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky, d) paušální náhradu hotových výdajů advokáta dle § 14 vyhlášky, za výše specifikované úkony, čili 4x po 300 Kč. 23 Přiznána nebyla odměna za podání, v němž se žalobce na základě výzvy soudu vyjadřoval k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neb ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru měly být skutečnosti v podání obsažené již součástí žaloby, neboť jde posouzení úvěruschopnosti je zákonnou povinnosti úvěrujícího. Ohledně podání z 6. 5. 2022, jímž žalobce toliko oznámil, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez jednání, pak soud uzavírá, že nejde o podání ve věci samé, které by bylo honorovatelné, neboť nešlo o podání ve věci samé, ale jen o procesní reakci. 24 Dle § 137 odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu pak žalobci náleží i náklady představované daní z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad. Zástupce žalobce je totiž plátcem této daně. 25 Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). 26 Náhrada nákladů řízení žalobci náleží, neboť vyhověl požadavkům ustanovení § 142a občanského soudního řádu tím, že žalovanému před podáním žaloby odeslal na zákonem požadovanou adresu výzvu k plnění (tj. předžalobní upomínku). 27 Lhůty k plnění vycházejí z § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.