17 C 197/2022-44 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 2. 2022 domáhala proti žalované zaplacení částky 15 235 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 1. 3. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží – tablet. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky smlouvy o úvěru a Sazebník. Na základě této smlouvy byla žalované (k rukám prodejce zboží) dne 16. 3. 2020 poskytnuta částka 14 374 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni splatit 15 584 Kč v pravidelných 8 měsíčních splátkách po 1 948 Kč; úrok byl sjednán ve výši 19,8 % p.a. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy porušila, když neuhradila první sjednanou splátku a vznikla jí tak povinnost splatit nejen nesplacenou část jistiny (15 584 Kč), ale i úrok z prodlení (kapitalizovaný ve výši 6 Kč), poplatek za odeslanou upomínku ve výši 150 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátek (195 Kč). Po započtení částky 700 Kč uhrazených žalovanou po zesplatnění dluhu pak zůstala k doplacení částka žalovaná. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, když vycházela nejen z informací žalovanou poskytnutých, ale i z údajů získaných z bankovních a nebankovních registrů, registru [příjmení], ostatních registrů a z obratu na běžném účtu žalované. Příjem žalované činil 19 000 Kč měsíčně a tato dále uvedla další příjem do domácnosti ve výši 40 000 Kč měsíčně. Výdaje byly uvedeny takto: 4 000 Kč náklady na bydlení, 4 000 Kč splátky dalších úvěrů a ostatní výdaje 0 Kč. 2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu evidovaného bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 1. 7. 2022, když žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 21. 6. 2022). 3. Ze Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 1. 3. 2020, z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z Potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru ze dne 16. 3. 2020 soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 14 374 Kč (na nákup zboží); roční úroková sazba činila 19,8 %. Žalovaná se zavázala žalobkyni splatit celkem 15 584 Kč, v měsíčních splátkách po 1 948 Kč, počínaje dnem 15. 4. 2020. V rámci Smlouvy o úvěru žalovaná uvedla, že je zaměstnána s celkovým čistým měsíčním příjmem 19 000 Kč, jako další měsíční příjem do domácnosti byla uvedena částka 40 000 Kč (bez konkretizace zdroje příjmu), jako výdaj bylo uvedeno 4 000 Kč na bydlení a 4 000 Kč splátky ostatních úvěrů. Ke svému osobnímu stavu žalovaná uvedla, že žije v podnájmu, je svobodná a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dopisem ze dne 1. 12. 2020 žalobkyně žalovanou informovala o zesplatnění dluhu z důvodu prodlení k 1. 12. 2020. K tomuto datu dlužná částka činila celkem 15 935 Kč. Zároveň žalovanou vyzvala k úhradě dluhu do 21. 12. 2020. Dle tabulky umoření žalovaná na dluh uhradila dne 16. 8. 2021 700 Kč. 4. Dle výpisu z účtu žalované za období od 1. 1. 2020 do 31. 1. 2020 předloženého žalobkyní činil počáteční zůstatek na účtu mínus 20 530 Kč a konečný zůstatek mínus 20 582 Kč, přičemž na účet byla 13. 1. 2020 připsána mzda 16 878 Kč, za období od 1. 2. 2020 do 29. 2. 2020 činil počáteční zůstatek na účtu mínus 20 582 Kč a konečný zůstatek mínus 20 493 Kč, přičemž na účet byla 13. 2. 2020 připsána mzda 16 887 Kč. 5. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné listiny prokazující konkrétní výdaje žalované, příjmy žalované pak doložila výpisy z účtů, ze kterých je sice zřejmý pravidelný příjem – mzda ve výši cca 16 800 Kč, avšak zároveň je z těchto zřejmé, že ve dvou měsících předcházejících poskytnutí úvěru byl účet žalované v mínusových částkách (cca mínus 20 500 Kč). Ve smlouvě tvrzený další příjem do domácnosti 40 000 Kč měsíčně pak nebyl žádným způsobem specifikován ani doložen. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. [spisová značka], FA/SU/208 [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy a zejména výdaje žalované nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 13 674 Kč (od poskytnutých 14 374 Kč soud odečetl žalovanou zaplacených 700 Kč). Současně žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. [číslo] Sb., a to od 22. 12. 2020, tedy ode dne následujícího po datu uvedeném v zesplatňovacím dopise jako nejzazší termín plnění. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci poměrně nepatrný neúspěch. Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 800 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 100 Kč paušál (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z odměny advokáta a paušálních náhrad, tj. 220,50 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 2 070,50 Kč.