17 C 32/2022-44 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 7. 9. 2021 zaplacení částky 194 796,66 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 21. 8. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 219 199 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem ve výši 10,9 % p.a. v měsíčních splátkách po 3 213 Kč vždy k 15. dni každého měsíce. Žalovaný porušil smlouvu, když ohledně něho bylo zahájeno insolvenční řízení, a vzhledem k prohlášení úpadku se stal úvěr splatným dne 24. 8. 2020. Následně došlo k neschválení oddlužení a zastavení insolvenčního řízení usnesením ze dne 1. 7. 2021 Ani po následných výzvách k úhradě žalovaný dluh neuhradil a dlužná částka, která je předmětem žaloby, se tak skládá z jistiny ve výši 194 791,36 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 5,30 Kč. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že na úvěr žalovaný uhradil celkem 96 713,45 Kč. Dále uvedla, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, vycházela z údajů sdělených žalovaným, který uvedl příjem ve výši 17 291 Kč (9 981 Kč ze zaměstnání + vedlejší příjem 7 400 Kč), což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně. Protože žalovaný neuvedl žádné výdaje, stanovila žalobkyně jeho životní výdaje dle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 6 037 Kč. Žalovaný dále neuvedl ani žádné splátky, avšak žalobkyně zjistila spotřební úvěr se splátkou 6 613 Kč. Celkové splátkové zatížení žalovaného se splátkou nového úvěru tak činilo 9 826 Kč. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 3. 3. 2022, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 21. 2. 2022). 3. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: Dle Smlouvy o úvěru ze dne 21. 8. 2017 [právnická osoba], poskytla žalovanému úvěr ve výši 219 199 Kč. Žalovaný se zavázal splatit bance úvěr včetně sjednaného úroku způsobem uvedeným ve smlouvě, tj. ve splátkách po 3 213 Kč měsíčně, splatných vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude zaplacena 15. 9. 2017; úroky byly sjednány pevnou úrokovou sazbou ve výši 10,9 % p.a. Úvěr měl být zaplacen 108 splátkami s tím, že celkem žalovaný zaplatí 348 214 Kč. V čl. 8 Smlouvy byly uvedeny případy porušení smlouvy a sankce, mimo jiné i možnost prohlásit úvěr za okamžitě splatný v případě porušení smluvních podmínek – zahájení soudního řízení, jehož předmětem je úpadek nebo hrozící úpadek žalovaného a způsob jeho řešení (insolvenční řízení); o porušení smlouvy půjde od okamžiku zveřejnění vyhlášky o zahájení takového řízení v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 25. 8. 2020 a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 194 796,66 Kč, jak vyplývá z Výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 21. 7. 2021. Výpisem z účtu č. [bankovní účet], obratovou historií (výpisem z úvěrového účtu) a sděleném žalobkyně ze dne 23. 3. 2022 měl soud za prokázané, že žalovanému byla částka 219 199 Kč poskytnuta dne 21. 8. 2017 a na tuto uhradil celkem 96 713,45 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] činily zůstatky na účtu: -) za období od 1. 5. 2017 do 31. 5. 2017 byl počáteční zůstatek 4 787,48 Kč a konečný zůstatek 1 504 Kč, ako příjem byla uvedena částka 8 370 Kč (nemocenská), součet trvalých plateb činil 7 060 Kč, splátka úvěru 529 Kč a neprovedené inkaso (pro nedostatečný disponibilní zůstatek 6 613 Kč -) za období od 1. 6. 2017 do 30. 6. 2017 byl počáteční zůstatek 1 504 Kč a konečný zůstatek 404,88 Kč, jako příjem byla uvedena částka 8 649 Kč (nemocenská), součet trvalých plateb činil 6 200 Kč, splátka úvěru 529 Kč a neprovedené inkaso (pro nedostatečný disponibilní zůstatek) 7 473 Kč -) za období od 1. 7. 2017 do 31. 7. 2017 byl počáteční zůstatek 404,88 Kč a konečný zůstatek 2 446,88 Kč, jako příjem byla uvedena částka 12 878 Kč (mzda) a 3 069 Kč (nemocenská), součet trvalých plateb činil 6 000 Kč, splátka úvěru 6 613 Kč a neprovedené inkaso (pro nedostatečný disponibilní zůstatek) 529 Kč. 8. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze výpisy z účtu žalovaného, ze kterých jednoznačně vyplývá, že předchozí tři měsíce před poskytnutím úvěru zůstatky na tomto účtu nevykazovaly částky, ze kterých by bylo možno uhradit smlouvou sjednané splátky, a to navíc za situace, kdy již požadovaná inkasa z účtu nebylo možno provést pro nedostatečný disponibilní zůstatek na účtu. Žalobkyně navíc nezjišťovala ani osobní stav žalovaného, počet vyživovacích povinností apod. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozho