17 C 320/2021-43 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 12. 8. 2021 zaplacení částky 611 974,26 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že uzavřela dne 28. 1. 2020 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s úrokem ve výši 11,9 % p.a. v měsíčních splátkách po 8 693 Kč vždy k 15. dni každého měsíce. Žalovaný se dostal do prodlení, byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky a vzhledem k tomu, že tato nebyla ve stanovené lhůtě uhrazena, stal se celý zůstatek úvěru splatným ke dni 26. 9. 2020 Ani po následných výzvách k úhradě žalovaný dluh neuhradil, dlužná částka, která je předmětem žaloby, se tak skládá z: jistiny ve výši 611 974,26 Kč úroku z úvěru ve výši 44 572,25 Kč kapitalizovaného od 28. 1. 2020 do 11. 8. 2021 úroku z úvěru z částky 611 974,26 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 12. 8. 2021 do zaplacení úroku z prodlení z částky 611 974,26 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 12. 8. 2021 do zaplacení K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, z výpisů z účtu žalovaného. Podle těchto činil příjem žalovaného 28 577 Kč měsíčně, výdaje 4 000 Kč měsíčně (nájemné); banka pak stanovila životní výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu na 8 915 Kč měsíčně. Zároveň zjistila, že žalovaný již splácí spotřební úvěr splátkou 4 903 Kč měsíčně a nové splátkové zatížení by tedy celkem činilo 8 693 Kč měsíčně. 2. Žalovaný, shodně se žalobkyní souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalovanému doručovány na adresu evidovaného bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 27. 12. 2021, když žalovanému byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 14. 12. 2021). 3. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po provedeném dokazování měl soud prokázán následující skutkový stav: [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 600 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit bance úvěr včetně sjednaného úroku způsobem uvedeným ve smlouvě, tj. ve splátkách po 8 693 Kč měsíčně, splatných vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka bude zaplacena 17. 2. 2020, úroky byly sjednány pevnou úrokovou sazbou ve výši 11,9 % p.a. Úvěr měl být zaplacen 118 splátkami s tím, že celkem žalovaný zaplatí 301 676 Kč. V čl. 8 Smlouvy byly uvedeny případy porušení smlouvy a sankce, mimo jiné i možnost prohlásit úvěr za okamžitě splatný v případě porušení smluvních podmínek – prodlení se splacením 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než 2 splátek (čl. 8, [číslo]). Žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 26. 9. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 611 975 Kč Tyto skutečnosti měl soud prokázány Smlouvou o úvěru ze dne 28. 1. 2020, upomínkami a Rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 27. 9. 2020. Obratovou historií (výpisem z úvěrového účtu) měl soud za prokázané, že žalovaný čerpal částku 600 000 Kč, uhradil částku 34 898,75 Kč, od 30. 6. 2020 se dostal se splácením do prodlení. V rámci žádosti o poskytnutí úvěrového produktu žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, jeho příjem činí 28 577 Kč měsíčně, nájemné 4 000 Kč měsíčně; jiné příjmy a výdaje neuvedl. Dle výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] činily zůstatky na účtu: -) za období od 14. 10. 2019 do 31. 10. 2019 byl počáteční zůstatek 0 Kč a konečný zůstatek mínus 31 Kč -) za období od 1. 11. 2019 do 30. 11. 2019 byl počáteční zůstatek mínus 31 Kč a konečný zůstatek 109,33 Kč -) za období od 1. 12. 2019 do 31. 12. 2019 byl počáteční zůstatek 109,33 Kč a konečný zůstatek 229,63 Kč -) za období od 1. 1. 2020 do 31. 1. 2020 byl počáteční zůstatek 229,63 Kč a konečný zůstatek 300 667,18 Kč (dne 28. 1. 2020 byla na účet připsána částka 301 310,90 Kč). 8. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze žádost o úvěr s údaji uvedenými žalovaným, přičemž listinami (výpisy z účtu) byly doloženy pouze příjmy žalovaného, nikoli jeho pravidelné měsíční výdaje. Zůstatky na účtu žalovaného za předchozí tři měsíce před poskytnutím úvěru pak nevykazovaly částky, ze kterých by bylo možno uhradit smlouvou sjednané splátky. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majet