17 C 325/2021-62 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se svým žalobním návrhem domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu 96 374 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že mezi účastníky byla dne 9. 6. 2017 elektronicky uzavřena Smlouva o povoleném přečerpání č. [anonymizováno], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr - povolené přečerpání do výše 96 000 Kč a žalovaný se zavázal zajistit na svém mKONTU ke konci zúčtovacího cyklu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků úvěru z nepovoleného přečerpání včetně případných úroků z prodlení. Až do června 2020 žalovaný své povinnosti plnil, poté byl opakovaně upomínán k obnovení plateb, avšak bezvýsledně. Proto žalobce od smlouvy s účinností ke dni 30. 10. 2020 odstoupil. Ke dni podání žaloby pak byla dlužná částka představována jistinou ve výši 96 025 Kč, poplatky a pojištěním ve výši 349 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 9 065,79 Kč, úrokem ve výši 16,9 % p.a. od 31. 10. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení od 31. 10. 2020 do zaplacení. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením smlouvy zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Vycházel ze žádosti o poskytnutí přečerpání, ve které žalovaný uvedl výši čistého měsíčního příjmu 23 000 Kč, z výpisů z běžného účtu žalovaného za dobu posledních třech měsíců před požádáním o úvěr. Po porovnání příjmů a výdajů žalovaného pak žalobce dospěl k závěru, že žalovaný je schopen hradit stanovenou měsíční splátku 7 000 Kč. Přihlédnuto bylo i k tomu, že žalovaný je ženatý a tudíž náklady spojené s vedením domácnosti a výživou dítěte nese společně s manželkou. Konečně žalobce zohlednil interní a externí závazky žalovaného, nahlížel do bankovních i nebankovních registrů (CBCB, SOLUS, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí). Zjištěna byla výše splátek nezajištěných úvěrů v částce 8 365 Kč a celkový limit revolvingových úvěrů 5 000 Kč. 2. Pobyt žalovaného se nepodařilo zjistit. Proto mu byl ustanoven opatrovník, který shodně se žalobcem souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 3. Žádostí o zřízení účtu č. [anonymizováno] a Smlouvou o vedení účtu u mBank ze dne 23. 2. 2016 měl soud prokázáno, že žalobce žalovanému zřídil a vedl běžný účet. Smlouvou o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] [bankovní účet] vzal soud dále za prokázané, že mezi účastníky byla dne 9. 6. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr do výše 96 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 16,9 %. Žalovaný se zavázal úvěrový limit nepřekročit a za sjednaných podmínek splatit, zaplatit úroky a jiné příslušenství. Dopisem ze dne 8. 7. 2020 žalobce žalovaného vyzval k uhrazení dlužné částky ve výši 2 933,66 Kč s tím, že nebude-li dluh ve stanovené lhůtě uhrazen, je danou výzvu třeba považovat za odstoupení od smlouvy o povoleném přečerpání i od smlouvy o vedení běžného účtu. Poskytnutí úvěru, data a výši splátek a konečnou výši dluhu žalobce doložil výpisem z účtu. 4. Dle žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání byl žalovaný ženatý, měl vyživovací povinnost k jednomu dítěti, bydlel v pronajatém bytě, jeho čistý měsíční příjem dosahoval částky 23 000 Kč a splácel úvěr po 7 000 Kč měsíčně. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] soud zjistil, že za období od 1. 3. 2017 do 9. 6. 2017 činil počáteční zůstatek mínus 5 053,80 Kč a konečný zůstatek mínus 4 742,59 Kč. Z výpisu z mKONTA žalovaného soud dále zjistil, že dne 14. 3. 2017 mu byla [právnická osoba] [anonymizováno] poskytnuta částka 30 000 Kč a dne 15. 3. 2017 další úvěr ve výši 20 000 Kč; k datu 6. 6. 2017 vykazoval účet zůstatek ve výši pouhých 203,44 Kč. 5. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložil pouze žádost o poskytnutí povoleného přečerpání a výpisy ze dvou běžných účtů žalovaného, ze kterých vyplývalo, že na jednom z účtů byl v období od 1. 3. 2017 do 9. 6. 2017 mínusový zůstatek a na druhém účtu těsně před poskytnutím předmětného úvěru zůstatek ve výši pouhých 203,44 Kč. Navíc z těchto účtů vyplývá, že žalovanému byly v březnu 2017 poskytnuty další úvěry v celkové výši 50 000 Kč, a i přesto nebyly na žádném z účtů před poskytnutím úvěru prakticky žádná aktiva. Příjmy žalovaného (mzda) ani jeho další výdaje (nájem, inkaso apod.) nebyly žádným způsobem ověřovány. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalobce splnil povinnost uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (nedošlo k řádnému ověření pravidelných příjmů a výdajů žalované). Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. [spisová značka], [spisová značka] [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. [spisová značka] [číslo] 2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Příjmy, výdaje, osobní a majetkové poměry žalovaného nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobce vůči žalovanému se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaný povinen žalobci vrátit to, co od něho obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 96 025 Kč (dlužná jistina). Současně žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. [číslo] Sb., a to od 31. 10. 2020, tj. ode dne následujícího po zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce měl ve věci neúspěch pouze v nepatrné části. Náklady žalobce byly představovány zaplacením soudním poplatkem ve výši 3 855 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 4 980 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z částek shora uvedených vyjma soudního poplatku, tj. 2 803,50 Kč Celkem tak byly náklady žalobce představovány částkou 20 009,50 Kč.