17 C 97/2022-115 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 5. 2020 domáhala proti žalované zaplacení celkové částky 189 838,08 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru [číslo]. Tvrdila, že dne 29. 11. 2017 byla mezi žalovanou a její právní předchůdkyní (společnost [právnická osoba]) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 199 000 Kč. Tuto se žalovaná zavázala splatit spolu s příslušenstvím (smluvní úrok ve výši 12,7 % p.a. a poplatky dle sazebníku) pravidelnými 96 měsíčními splátkami po 3 606,40 Kč počínaje dnem 20. 12. 2017. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 27. 12. 2018 zesplatnila. Dlužná částka tak byla ke dni podání žaloby představována jistinou ve výši 188 358,08 Kč, nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 10 373,43 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 16 051,30 Kč a poplatky ve výši 1 480 Kč. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované bylo vycházeno z údajů jí poskytnutých, když potvrzením o výši příjmu žalovaná doložila, že její čistý měsíční příjem činil 22 436 Kč a v žádosti o úvěr zároveň uvedla, že čistý měsíční příjem do domácnosti je představován částkou 50 000 Kč. Výdaje žalované byly odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem pak banka získala částku disponibilních zdrojů žalované. Z interních a externích zdrojů bylo ověřeno, že v době žádosti o úvěr neměla žalovaná žádné další závazky. 2. Žalovaná, shodně se žalobkyní souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání byly žalované doručovány na adresu trvalého bydliště, přičemž zásilku považoval soud za doručenou, v souladu s ust. § 49 odst. 2/ a 4/ o.s.ř., dnem 9. 5. 2022, když žalované byla zanechána výzva a zásilka připravena k vyzvednutí dne 29. 4. 2022). 3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 18. 2. 2020 mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], a seznamem postoupených pohledávek. O postoupení pohledávky pak byla žalovaná informována dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 28. 2. 2020. 4. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] ze dne 29. 11. 2017, z platební historie a z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 29. 11. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 199 000 Kč. Dopisem ze dne 28. 12. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou informovala o zesplatnění dluhu k datu 27. 12. 2018 s tím, že k tomuto datu činila dlužná částka celkem 200 484,81 Kč. 5. Ze žádosti o úvěr ze dne 28. 11. 2017 soud zjistil, že v tomto žalovaná uvedla, že je vdaná, nemá žádné děti, bydlí ve vlastním domě/bytě, její průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce činí 22 436 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč při jednom zdroji příjmu. Žalovaná neuvedla žádné závazky ani nekonkretizovala žádné své výdaje. Dle potvrzení o výši příjmu vystaveného společností [právnická osoba], dne 15. 11. 2017 činil průměrný měsíční čistý příjem žalované za poslední tři měsíce 22 436 Kč. 7. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu: Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované předložila pouze žádost o úvěr a potvrzení zaměstnavatele o výši jejího příjmu. Těmito listinami bylo doloženo, že čistý měsíční příjem žalované činil 22 436 Kč. Tvrzený příjem do domácnosti ve výši 50 000 Kč měsíčně nebyl nijak doložen, když v žádosti byl navíc uveden zdroj příjmu pouze jeden, což odpovídá pouze příjmu žalované. Vůbec pak nebyly doloženy, ba ani tvrzeny, běžné výdaje žalované spojené s bydlením, zdravotním stavem apod. Dle názoru soudu tak nebylo v řízení prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] [číslo], ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] [číslo], ze dne 28. 5. 2018, č.j. [spisová značka] [číslo] – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Tvrzené příjmy do domácnosti a výdaje žalované nebyly řádně zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se podřadí režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu, tj. částku 169 635,40 Kč (od poskytnutých 199 000 Kč soud odečetl žalovanou zaplacených 29 364,60 Kč). Současně žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky ve výši stanovené nař. vl. [číslo] Sb., a to od 28. 12. 2018, tj. ode dne následujícího po zesplatnění dluhu. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci úspěch (po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci) co do 70 % Náklady žalobkyně byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 594 Kč, odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 8 700 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 x 300 Kč paušál (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) + 21 % DPH z částek shora uvedených vyjma soudního poplatku, tj. 4 756,50 Kč Celkem tak byly náklady žalobkyně představovány částkou 35 000,50 Kč, ze kterých 70 % činí přiznaných 24 500,35 Kč.