18 C 337/2021-28 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 1 027 Kč s odůvodněním, že žalovaný cestoval dne 26. 2. 2016 veřejným dopravním prostředkem - vlakem č.874, jehož provozovatelem je právní předchůdce žalobce – [právnická osoba], žalovaný cestoval bez platné jízdenky. 2. Žalobce aktivní legitimaci ve sporu prokázal smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015, kdy [právnická osoba] postoupily pohledávku [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [číslo] se sídlem [adresa], [příjmení]. Tato společnost pak postoupila předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7. 9. 2016 žalobci. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. 5. Předloženou listinou, a to potvrzením o nedodržení SPPO a oznámením o závadách bylo prokázáno, že žalovaný cestoval dne 26. 2. 2016 vlakem č. 874 z Pardubic do České Třebové bez platné jízdenky. Jízdné ve výši 27 Kč ani sankci 1 000 Kč žalovaný však nezaplatil. <i>6. Podle § 2550 obč. zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.</i> <i>7. Podle zákona č. 266/94 Sb. o drahách v platném znění, § 37 odst. 5,6, cestující který se nemůže na výzvu oprávněného pracovníka žalobce kdykoliv během jízdy nebo v okamžiku vystupování z vozidla prokázat platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a zvláštní přirážku.</i> 8. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vyhověl jí a dle shora citovaných zákonných ustanovení žalovanému uložil zaplatit jízdné 27 Kč a přirážku 1 000 Kč, která je stanovena dle smluvních přepravních podmínek právního předchůdce žalobce a to s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení. Žalovaný do současné doby dlužnou částku neuhradil, proto mu byla uložena povinnost zaplatit i úroky z prodlení dle § 1970 obč. zákoníku (výrok I.). 9. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována jednak zaplaceným soudním poplatkem v částce 400 Kč a dále odměnou advokáta za 2,5 úkonu právní pomoci po 200 Kč (převzetí, sepis žaloby, ½ úkon za jednoduchou výzvu), náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 1, 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. + 21% DPH. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 368 Kč (výrok II.). 10. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. 11. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. byl rozsudek vyhotoven ve zkrácené verzi.