20 C 295/2020-55 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným soudu dne 29. 10. 2020 ve znění jeho doplnění ze dne 25. 11. 2020 a dne 19. 3. 2021 domáhala určení, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu Ford Fiesta, [registrační značka], rok výroby 1999, VIN: [anonymizováno] ke dni 17. 7. 2020. Tvrdila, že vozidlo dne 17. 7. 2020 prodala žalovanému, který slíbil přepis vozidla. To se však nestalo. 2. Usnesením č. j. 20 C 295/2020-38 ze dne 28. 5. 2021 soud žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k žalobě a zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a zároveň je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému společně s žalobou doručeno dne 8. 9. 2021 do vlastních rukou. Žalovaný k věci ničeho neuvedl, k výzvě soudu dle ust. § 115a o.s.ř. se nevyjádřil. Soud proto v souladu se shora citovaným ustanovením bez nařízení jednání, vycházel přitom z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 3. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 4. V řízení bylo prokázáno kupní smlouvou, že dne 17. 7. 2020 žalobkyně, coby prodávající, prodala žalovanému, coby kupujícímu, osobní automobil Ford Fiesta, [registrační značka], rok výroby 1999, VIN: [anonymizována dvě slova] barvy za 4 300 Kč Kupní smlouva byla vyhotovena písemně a účastníky podepsána v den uzavření. Z příkazu ze dne 14. 10. 2020 [stát. instituce], Odboru správních agend, Oddělení deliktů provozovatele vozidla soud zjistil, že žalobkyně byla řešena uvedeným správních orgánem z důvodu spáchání přestupku vozidlem Ford, [registrační značka]. 5. Soud shledal, že žalobkyně má na určení naléhavý právní zájem, neboť ačkoliv převedla vlastnické právo k předmětnému automobilu na žalovaného, není s vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou tato v registru silničních vozidel vedena jako vlastník vozidla. Žalobkyně není schopna zajistit všechny úkony bez součinnosti žalovaného, nemůže zajistit ani provedení evidenční kontroly, proto nebylo možné postupovat dle § 8a zák. č. 56/2001Sb. a nezbylo žalobci nic jiného, než se určení vlastnictví ke dni 17. 7. 2020 domáhat soudní cestou. Soud tedy ze všech těchto důvodu žalobě vyhověl s tím, že toto rozhodnutí bude podkladem pro dokončení přechodu vlastnického práva dle § 8 odst. 4 písm. b) zák. č. 56/2001 Sb. (výrok II.). 6. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována zaplaceným soudním poplatkem v částce 1 000 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. 7. Žalobkyně byla v rozsahu 50 % osvobozena od povinnosti platit soudní poplatek, proto je povinen neuhrazenou část poplatku, tj. 1 000 Kč, zaplatit žalovaný na účet zdejšího soudu ve smyslu § 2 odst. 3 věta prvá zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích Soudní poplatek za žalobu v této věci totiž činí dle položky 4 bod. 1. písm. c) zák. o soudních poplatcích, 2 000 Kč a dosud bylo uhrazeno pouze 1 000 Kč. 8. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro jiný postup.