20 C 344/2021-40 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem domáhala po žalované zaplacení částky shora s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 13. 9. 2016 uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], a žalovanou, byla žalované dodávána elektřina do odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Za odběr elektřiny v období 23. 1. 2018 – 14. 9. 2018 bylo žalované účtováno fakturou [číslo] celkem 4 827 Kč. Po odečtení přijatých plateb ve výši 3 450 Kč činí dluh 1 377 Kč splatných 8. 10. 2018. Dále tvrdila, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 5. 9. 2018 uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], a žalovanou, byla žalované dodávána elektřina do odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Za odběr elektřiny v období 22. 1. 2019 – 19. 9. 2019 bylo žalované účtováno fakturou [číslo] celkem 5 360 Kč. Po odečtení přijatých plateb ve výši 2 800 Kč činí dluh 2 560 Kč splatných 15. 10. 2019. Žalovaná uhradila pouze 721 Kč. Dne 13. 10. 2017 uzavřel postupitel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, ty tak přešly ke dni 23. 2. 2021 na žalobkyni. 2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 a seznamem postoupených pohledávek. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 4. 3. 2021. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná se k výzvě soudu doručené jí do vlastních rukou dne 22. 12. 2021 ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek. <i>5. Podle § 50 odst. 2 věta první zák. č. 458/2000Sb. (energetický zákon) smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.</i> <i>6. Podle ust. § 72 dost. 2 energetického zákona smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávek plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem.</i> 7. Provedenými důkazy (smlouvy, všeobecné obchodní podmínky, přehled plateb a jiné) bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 13. 9. 2016 a následně dne 5. 9. 2018 platně smlouvu o dodávce elektřiny ve smyslu cit. ustanovení energetického zákona, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dodával do sjednaného odběrného místa [obec], [ulice a číslo] elektřinu, když mezi tím došlo k ukončení první ze smluv na základě žádosti žalované z 27. 8. 2018. Povinností žalované bylo mj. uhradit kupní cenu dodané komodity. Z faktury [číslo] [číslo] upomínky z 27. 6. 2018, z 25. 10. 2019 a dalších upomínek soud zjistil, že žalované byl vyúčtován doplatek 1 377 Kč za odběr elektřiny v období 23. 1. 2018 – 14. 9. 2018 splatný 8. 10. 2018, a 2 560 Kč za odběr elektřiny v období 22. 1. 2019 – 19. 9. 2019 splatných 15. 10. 2019, když za toto období dluží žalovaná pouze 1 839 Kč, neboť částku 721 Kč uhradila dne 15. 12. 2020, že žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy vyplývající. Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila v řízení a ani neprokazovala, že aby dluh uhradila, uložil jí soud tuto povinnost k zaplacení částek 1 377 Kč a 1 839 Kč tímto rozsudkem. Protože je žalovaná v prodlení se splacením dluhu, uznal ji soud též povinnou dle § 1970 o.z. platit i úroky z prodlení jdoucími ode dne následujícího po dni splatnosti každé jednotlivé faktury. Výše úroků z prodlení vyplývá z nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok I.). 8. O nákladech řízení soud rozhodoval ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jejich výše je představována soudním poplatkem v částce 400 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h), § 14b odst. 1 písm. a) § vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby, výzvu k plnění), náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. S ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Ze všech těchto důvodů tedy soud uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč. 9. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší ani pro povolení splátek.