9 C 252/2022-23 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobním návrhem domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 030 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný cestoval dne 15. 1. 2022 veřejným dopravním prostředkem – autobusem linkou [číslo] dne 28. 1. 2022 metrem – linkou A, jejichž provozovatelem je [ulice] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Uzavřel tak s žalobcem smlouvy o přepravě osob, avšak při provedených přepravních kontrolách se neprokázal platným jízdním dokladem, byl proto vyzván kontrolorem k zaplacení přirážky. Žalovaný do současné doby dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Žalovanému byla následně na adresu trvalého bydliště ověřenou z Centrální evidence obyvatel zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření se jak k žalobě, tak k navrhovanému postupu. Doručeno bylo dne 8. 8. 2022. Ve stanovené lhůtě ani do současné doby se však k žalobě ani k navrhovanému postupu žalovaný nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout bez nařízení jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a účastníci s takovýmto postupem souhlasili, soud rozhodl o podaném žalobním návrhu bez nařízení jednání ve věci samé. Žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již v podané žalobě. Žalovaný na výzvu nereagoval, ač byl poučen, že pokud se nevyjádří, bude se předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Předloženými zápisy o provedené přepravní kontrole [číslo] [číslo] bylo prokázáno, že žalovaný cestoval autobusem - linkou [číslo] dne 15. 1. 2022 v 9:25 hod. a dne 28. 1. 2022 v 18:17 hod. metrem - linkou A městskou hromadnou dopravou provozovanou [anonymizována tři slova] [právnická osoba] a neprokázal se na výzvu jízdním dokladem. Jízdné bylo uvedeno pouze u linky [číslo] v částce 30 Kč a přirážka v obou případech ve výši 1 500 Kč Celkem se tedy jedná o dluh v částce 3 030 Kč, která dosud nebyla zaplacena. 5. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/94 Sb. o silniční dopravě v platném znění je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Dle odst. 3 téhož ustanovení zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Tato nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 7. Dle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, ve znění platném ke dni toho kterého skutku, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému (odstavec 4 písm. d)) a (ad.c) na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Dle odst. 6 téhož ustanovení zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 8. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí podle shora citovaných zákonných ustanovení vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci jízdné ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému, které činily v každém případě 1 500 Kč, tj. byla přiznána částka 3 030 Kč za jízdy žalovaného bez platného jízdního dokladu. Výše přirážky k jízdnému je stanovena ve Smluvních přepravních podmínkách [anonymizována tři slova] [právnická osoba] 9. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se sporným plněním v prodlení, byl uznán povinným zaplatit žalobci i úrok z prodlení, jehož výše plyne z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalobcem byl úrok z prodlení požadován ode dne následujícího po dni, kdy byly sepsány s žalovaným zápisy o provedení přepravní kontroly, což se odrazilo i do uložení povinnosti žalovanému k zaplacení úroku z prodlení ve výroku I. rozsudku. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř., když žalobce byl ve sporu úspěšný a vyzval žalovaného více jak 7 dnů před podáním žaloby k plnění. Soud tedy přiznal žalobci proti žalovanému náhradu za vynaložené náklady řízení, sestávající ze soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny za zastupování za 3 úkony po 200 Kč, 3 paušálních náhrad po 100 Kč a 21% DPH ve výši 189 Kč Celkem činí vynaložené náklady řízení žalobce částku 1 489 Kč, která je splatná k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. 11. Pokud jde o lhůty splatnosti, tyto byly stanoveny delší, než zákonné lhůty 3denní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., a to lhůty v délce 15 dnů dle návrhu žalobce.