9 C 272/2022-40 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 3 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi jejím právním předchůdcem [právnická osoba] s.r.o. a žalovaným byla uzavřena dne 17. 12. 2020 smlouva o úvěru ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 17. 1. 2021. Úvěr byl poskytnut převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci. Následně zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti byl zaslán návrh smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný návrh akceptoval, proto byl původním věřitelem úvěr poskytnut. K uživatelskému účtu měl přístup jen žalovaný pomocí vlastního hesla a úvěr byl poskytnut ve výši 3 000 Kč, zasláním na uvedený účet žalovaného. V datech splatnosti nebyl žalovaným splacen, a to ani po předchozích upomínkách. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných databází a nedošlo k pochybám o jeho platební schopnosti. Pokud by však soud neuznal její nárok z titulu smlouvy o úvěru, požaduje posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení na straně žalovaného s tím, že na uvedený dluh nebyla provedena žádná dílčí platba. 2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, neboť žalovaný neprocházel evidencí obyvatel. Po zjištění pobytu žalovaného mu byla zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření, jak k žalobě, tak k navrhovanému postupu a to na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel i na adresu nově zjištěnou a doručeno bylo postupem dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení ústního jednání. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu a žalovaný byl usnesením soudu ze dne 1. 9. 2022 vyzván ke sdělení svého procesního stanoviska. Ve stanovené lhůtě ani do současné doby se však nevyjádřil, soud proto předpokládal, že po daném poučení s navrhovaným postupem souhlasí. 4. Smlouvou o revolvingovém úvěru bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným uvedenou smlouvu dne 16. 12. 2020 spolu se smlouvou o uživatelském účtu. Ze smlouvy vyplývá výše spotřebitelského úvěru ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal k její úhradě do 30 dnů. 5. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalovanému byla dne 17. 12. 2020 připsána na účet č. [bankovní účet] částka 3 000 Kč s označením půjčka [celé jméno původního účastníka]. 6. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný následně vyzván předžalobní upomínkou dne 10. 4. 2022, s upozorněním na možnost vymáhání soudní cestou. Zároveň mu bylo týž den oznámeno i postoupení pohledávky žalobkyni a vyzván k úhradě do tří dnů i spolu s náklady právního zastoupení. 7. Dle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný, ale pouze jako bezdůvodné obohacení. 10. Jednalo se totiž o nároky z uzavřené smlouvy o úvěru, soud se proto musel nejprve zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření této smlouvy. Žalobkyně však již v žalobě sdělila, že žalovaného pouze lustrovala ve veřejně dostupných databázích a žádná další šetření neprováděla Soud tak má za to, že smlouva o úvěru, je smlouvou neplatnou právě proto, že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 11. Toho, že se bude zřejmě jednat o smlouvu neplatnou, si byla vědoma i sama žalobkyně, jak vyplývá z obsahu jejího podání. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni částku 3 000 Kč, když tuto částku obdržel, ale dosud nevrátil, ač k tomu byl žalobkyní vyzván a lhůta splatnosti již uplynula. Soud proto žalobnímu návrhu vyhověl co do částky 3 000 Kč, která byla půjčena, ale dosud nebyla vrácena ani žádná její část. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevrátil dlužnou částku včas, je povinen uhradit i úroky z prodlení, které činí 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 18. 1. 2021 až do zaplacení. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalobce zaslal žalovanému před podáním žaloby tzv. předžalobní výzvu a měl ve věci plný úspěch. Náhrada nákladů je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a dále náklady právního zastoupení, které byly vypočteny dle § 14b) odst. 1, 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za 2,5 úkonu po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání návrhu a jednoduchou výzvu k plnění) dále 3 paušální náhrady po 100 Kč a 21% DPH ve výši 168 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 1 968 Kč. Soud postupoval dle ust. § 14b) vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť návrh byl podán na ustáleném vzoru, jedná se o částku do 50 000 Kč a rovněž o žaloby, které jsou podávány týmž žalobcem v obdobných věcech. Soud také nezjistil žádné důvody mimořádného zřetele hodné, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení přiznána. 13. S ohledem na skutečnost, že tato lhůta byla požadována v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů.