9 C 385/2022-39 — Okresní soud v Pardubicích

1. Žalobce se žalobou podanou proti žalovanému domáhal zaplacení částky 17 080 Kč s příslušenstvím, představované jistinou ve výši 16 000 Kč a poplatkem ve výši 1 080 Kč. Dále požadoval přiznat i příslušenství této pohledávky, tj. kapitalizovaný (vypočtený) úrok z prodlení ve výši 12 800 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 656 Kč, úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 16 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 4 % z částky 17 080 Kč ode dne 22. 6. 2019 do zaplacení. Uvedl, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 21. 3. 2002 smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 16 000 Kč a poskytnuta kreditní karta, jejímž prostřednictvím byl oprávněn peněžní prostředky čerpat. Čerpaný úvěr se zavázal splácet v měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas banka tak v důsledku prodlení s hrazením povinné splátky využila svého práva a dne 30. 7. 2002 ukončila smlouvu a vyzvala žalovaného k úhradě. Ke dni ukončení činila dlužná částka 21 882 Kč a aktuální výše úrokové sazby 22,68 % ročně. Pohledávka z uvedené smlouvy byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, s účinností ke dni 21. 6. 2019, o čemž byl žalovaný uvědomen dopisem ze dne 17. 7. 2019. Ke dni postoupení činila pohledávka 43 720 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebyla žalovaným žádná částka uhrazena. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla žalovanému zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě i k navrhovanému postupu. Doručeno bylo dne 9. 12. 2022. Soud ve věci rozhodl dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) bez nařízení ústního jednání, když žalobce vyjádřil svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu a žalovaný se k navrhovanému postupu nevyjádřil, ač byl poučen o tom, že nevyjádří-li se, bude soud předpokládat, že s navrhovaným postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 3. Ze smlouvy [číslo] ze dne 21. 3. 2002 bylo zjištěno, že žalovaný se společností [právnická osoba] uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl dohodnut úvěrový rámec ve výši 16 000 Kč s pravidelnou měsíční platbou 800 Kč vždy k 21. dni v měsíci počínaje dnem 21. 4. 2002. 4. Z výzvy právního předchůdce žalobce ze dne 30. 7. 2002 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k předčasnému splacení úvěru z důvodů řádného a včasného nesplácení s tím, že dluh k datu 30. 7. 2002 činí 21 882 Kč. Zároveň byl upozorněn, že nebude-li dluh uhrazen, bude přistoupeno k řešení soudní cestou. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019 bylo zjištěno, že uvedeného dne bylo žalovanému sděleno, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobci a zároveň byl vyzýván k zaplacení dlužné částky, která tehdy činila 43 720 Kč. Rovněž předžalobní výzvou ze dne 27. 4. 2020 byl žalovaný vyzýván právním zástupcem žalobce k zaplacení dlužné částky nejpozději do 7. 5. 2020. Zároveň byl upozorněn, že se pohledávka navyšuje o úroky a v případě jejího neuhrazení bude přistoupeno k vymáhání soudní cestou. 6. Dle § 3028 odst. 3 o. z. se řídí právní poměry ze smluv vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 7. Vzhledem k výše uvedenému ustanovení soud v dané věci rozhodoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), jelikož závazkově právní vztah vznikl na základě smlouvy uzavřené již dne 21. 3. 2002, tedy za účinnosti občanského zákoníku platného a účinného do 31. 12. 2013 a dle zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, dle něhož byla smlouva uzavřena. 8. Dle § 657 a § 658 odst. 1 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Po provedeném řízení a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, pokud jde o dlužnou jistinu ve výši 16 000 Kč a v této části žalobě v plném rozsahu vyhověl. Bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta úvěrová karta, jejím pomocí mohl úvěr čerpat do částky 16 000 Kč a následně tuto splácet. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a splátky nehradil. V důsledku nesplácení proto právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění a požadoval již v roce 2002 předčasnou úhradu úvěru. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, tato je tak představována jistinou ve výši 16 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s plněním do prodlení, je povinen hradit i úrok z prodlení, který byl přiznán ve výši 4 % ročně od 22. 6. 2019 do zaplacení, tedy od doby, kdy byl k datu 21. 6. 2019 uveden v oznámení o postoupení pohledávky. Pokud jde o úrok z prodlení, který jak žalobce uvádí v doplnění k žalobě, byl vypočítán za období od 13. 5. 2002 do 27. 5. 2005 částkou 21 984 Kč, ale je požadován pouze ve výši 12 800 Kč, nebyl soudem ani tento úrok přiznán. Bylo by v rozporu s dobrými mravy, aby byl uplatňován a přiznán po takto dlouhé době, když smlouva zanikla již k datu 30. 7. 2002, tedy několik měsíců po její uzavření a žalobce podal návrh až 1. 8. 2022. Žalobce také před postoupením pohledávky od právního předchůdce věděl, k jakému datu smlouva zanikla, a přesto úrok požaduje za řadu let zpětně. 10. Pokud jde o smluvní úroky za poskytnutí revolvingového úvěru jak v kapitalizované výši, která byla požadována částkou 4 656 Kč, tak i běžící smluvní úrok ve výši 22,68 % ročně od 22. 6. 2019 do zaplacení, je soud toho názoru, že požadavek žalobce není důvodný. Smluvní úroky nebyly součástí uzavřené smlouvy, ale pouze součástí obchodních podmínek, které nejsou žalovaným ani podepsány. Soud tak v souladu se závěry Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3512/11 shledal žalobcem tvrzená ujednání o úrocích jako absolutně neplatné. Ve smlouvě, v níž byl připojen podpis žalovaného, není obsažen žádný úrok. Obchodní podmínky, které byly žalobce předloženy, jsou také psány velmi drobným a téměř pouhým okem nečitelným písmem. Rovněž tak pokud jde o poplatek, který byl žalobcem požadován ve výši 1 080 Kč a který není součástí smlouvy, není tak žalovaným ani podepsán a nemohl být stejně jako smluvní úroky přiznán. 11. S ohledem na lhůtu splatnosti požadovanou v žalobním návrhu a s ohledem na výši žalované a přiznané částky soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů. 12. O náhradě nákladů řízení bylo soudem rozhodnuto § 142 odst. 2 a vzhledem k míře úspěchu a neúspěchu ve věci, kdy je třeba na i kapitalizovaný úrok pohlížet jako na neúspěch ze strany žalobce, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.